Prostě Víla

Nebudu mít výčitky. Nedovolím to. Jsem šťastná. A je jedno jakým způsobem. Já nejsem ta, kdo ten vztah pokazil. Já jsem ta, co ho rok zachraňovala... Mám právo se usmívat. Mám právo dokola poslouchat písničky o lásce. A i kdybych na to právo neměla... Tak mě to prostě baví. Vždyť už jsem úplně zapomněla, jaké to je. Usmívat se do noci. Dívat se zasněně na měsíc a v myšlenkých odplout až za ním. Flirtovat. Poznávat se. Ta přehnaná opatrnost. S rozvážností přemýšlet nad každým slovem. Snažit se nic nepokazit. Vystupovat tak nějak... mile. Našel si mně na facebooku. Podle křestního jména. Jen podle něj. Muselo mu to dát hodně práce. Zjistit víc. Já se zeptala narovinu. On hledal. sweetheart... Prosím, snažně prosím, ať to takhle zůstane. Ať se dál přiblble tlemím na youtube. Ať dál můžeme domýšlet, jestli je za těmi písničkami víc. Jestli mají texty smysl... A přitom ať oba víme, s jakou rozvážností vybíráme to, co posíláme. Do prdele, lidi. Já se asi zamilovala....Sakra! (myslela jsem, ž

Vždycky se mi to stane. Prostě si na netu s někým začnu psát. Jen tak nevinně. A pak si píšu víc a víc. Až zjistím, že nechci spát. Že chci jet do Prahy. Do Olomouce. Do Ostravy. Do Brna. Kamkoli. Za ním. Za nimi. Pokaždé jiný. I když mám svého Milovaného. Je to to zakázané ovoce, co mě na mých princích láká. Co mě nutí sedět u toho počítače až hluboko do noci. Kdy jiní lidé vstávají do práce. Já ulehám do postele. A nechávám si o nich zdát. O mých princích. Kteří pořádně neví, jak se jmenuji. U kterých já znám jen tu přezdívku. Kteří jen tuší, jak vypadám. Na netu jsem ukecaná. A tak vždycky zůstane jen u té platonické lásky. U toho zlomeného srdce, když si uvědomím, že to takhle nefunguje. A chtěla bych jet tam, kde jsem se cítila tak bezpečně. S cizím mužem s cizím pokoji. Zase jenom mlčet a prostě jen být. Existovat. Spolu vedle sebe. Tiše. Vyspat se. Každý sám. Ráno si říct: "Ahoj příště" a "Děkuji." A pak se po měsíci opět setkat. Stýská se mi po zakázaných li

UPOZORNĚNÍ: Nečtěte to s žádným očekáváním. Každá další věta je předvídatelná, takže to nestojí za nic. A ten češtin... Ale já z toho mám stejně tak nějak radost… Asi proto, že jsem něco stvořila. Něco co není tak úplně sobecké. Tak se posaďte, vezměte si popcorn a radujte se, že Víly chorý mozek ještě úplně neumřel. … Rozcuchaná vstala z postele. Po několika dnech její kroky mířily k ledničce. Měla hlad. Pořádnej. Klidně by teď spořádala celou krávu, kdyby ji měla po ruce, říkala si. Zastavila se u zrcadlové stěny. Když se sem stěhovali, byl samozřejmě její nápad pořídit si ji. Při pohledu na sebe se vyděsila. Roztrhané pomačkané XL tričko Ironů, které její přítel už dávno vyřadil ze svého šatníku. Ona se ho však vzdát nechtěla. Zpod trička jí dole koukaly pestrobarevné kraťásky. Ovšem tak malé, že když si tričko posunula, nebylo vidět, že by na nohách něco měla. Odrostlé dlouhé blond vlasy se začínaly mastit. Nepočesaná, rozcuchaná, ale i tak si vlasy držely svou pěšinku tam někde na

Uprostřed slunné louky. Opalovat se. Nebe bez jediného mráčku. Slunce hřálo tak akorát. Svět byl krásnej... A pak přiletěl černý mrak. Jeden jediný. Takový nenápadný. Maličký. Myslela si, že ji ten déšť obejde. Jenže mrak se přibližoval. Jako by byla magnet. A pak přiletěl další. A další. Z modrého nebe bylo černé. Všechny mraky k ní letěly neuvěřitelnou rychlostí. Začala se v nich topit. Najednou nebyla na louce, ale v bažině. Ta ji pohlcovala až ji šla vidět jen hlava. Tělo jí omotávaly těsné provazy. Čím víc se chtěla vysvobodit, tím víc se stahovaly. Pršelo, až byla celá promáčená. Kašlala. A to lana kolem jejího těla jen pobízelo držet pevněji. Z tmavých koutů vylézali pavouci, štíři a jiná havěť. Ležela doma v posteli, a s pohledem upřeným do stropu ji opouštěla chuť dál žít.

Jsem smutná. A docela dost. Celý rok jsem říkala, že ne, že je mi všechno jedno, ale jak to přišlo... Nevadí mi, že tam nejsou kapely, které poslouchám. Ta atmosféra mi chybí. (Ty Vílo, proč si tak kecáš. Lordi.. Hm hm, co bys za ně dala...Za chvíli promeškáváš Accepty.. Nebul.. A ser na to, že o Avantasii všichni říkají, že je to sračka. Tobias je sexy a to ti stačí.. A Seven.. S těmi sis přece povídala osobně nedávno.. a slíbilas jim, že na další koncert dojedeš.. a jak si kecala...) Užírá mě, že nemám stan a kde složit hlavu. Je to strašně svazující mít přítele. Jinak by se to vyřešilo jednoduše. Prostě bych přespala u... U člověka se kterým jsem se domlouvala, že tam letos pojede jen kvůli mě. A jestli tam opravdu jel utratit ty peníze, tak doufám, že toho aspoň nebude litovat...A jestli tam nejel. Tak co už. Mrzí mě to, že nezažiju to, co loni. To každodení zapíjení rumu a slivovice pivem. To ranní čištění zubů pomocí zelené a dětské kojenecké vody. To vystřízlivění v ledových spr

V jedné ruce panák, v druhé pivo. Začaly prázdniny. Zkoušky hotové za A. Vylepšený průměr. Z 1% nejhorších už jen 5% nejhorších. Nedostatek spánku. A nepřekonatelná touha oslavit ten nevyhazov. Čtyři semestry za ní. Jako po másle. "Vadilo by ti moc, kdyby přijel Q?" "Nevadilo. Byla bych nadšená, protože jsem ho neviděla už tak sto let." "To je dobře. Zrovna totiž zaparkoval." Bylo jí jedno, že už se jí motá jazyk a on se jí bude smát. Před ní byly skoro tři měsíce flákání se po stážích a praxích. Čekaly na ní. A ona se na to těšila. Spadl z ní veškerý stres. A pivo do ní jen teklo. Vzpomínala na minulé prázdniny, kdy střízlivá byla dohromady asi jen týden. Teď už musí být zodpovědnější, říkala si. "Q? Víš že jsem si o tobě prvního půl roku myslela, že se opravdu jmenuješ tak, jak ti říkají?" "A jaks pak přišla na to, že se jmenuju jinak?" "Přidal sis mě na facebook." Z vtipu se jí představil opravdovým jménem. Nalil jí panáka.