konečně zase volno

V jedné ruce panák, v druhé pivo. Začaly prázdniny. Zkoušky hotové za A. Vylepšený průměr. Z 1% nejhorších už jen 5% nejhorších. Nedostatek spánku. A nepřekonatelná touha oslavit ten nevyhazov. Čtyři semestry za ní. Jako po másle.

"Vadilo by ti moc, kdyby přijel Q?"

"Nevadilo. Byla bych nadšená, protože jsem ho neviděla už tak sto let."

"To je dobře. Zrovna totiž zaparkoval."

Bylo jí jedno, že už se jí motá jazyk a on se jí bude smát. Před ní byly skoro tři měsíce flákání se po stážích a praxích. Čekaly na ní. A ona se na to těšila. Spadl z ní veškerý stres. A pivo do ní jen teklo. Vzpomínala na minulé prázdniny, kdy střízlivá byla dohromady asi jen týden. Teď už musí být zodpovědnější, říkala si.

"Q? Víš že jsem si o tobě prvního půl roku myslela, že se opravdu jmenuješ tak, jak ti říkají?"

"A jaks pak přišla na to, že se jmenuju jinak?"

"Přidal sis mě na facebook."

Z vtipu se jí představil opravdovým jménem. Nalil jí panáka. Vypila ho. Nalil druhého, pak třetího, pak čtvrtého...A když došla jedna flaška otevřel druhou. Pak přestala počítat, kolik toho vypila.

Pod stolem se propletly prsty. Nechápala jak. Jen se jí na okamžik opět zapnul mozek a uvědomila si to. On to asi věděl celou dobu. Určitě. Narozdíl od ní byl totiž celou dobu střízlivý. Ona většinu doby sice tušila kde je, ale to bylo tak všechno. Její hlavu zaměstnávalo nejvíc to, jak se dostat na záchod, aby sebou nešvihla na zem.

Nechtěl využívat její opilosti. Byla to přece jen holka jeho dobrého kamaráda. I přesto věděl, že se jí líbí víc, než její přítel. Věděl, že se všem holkám líbí víc, než jejich přítel. Mohl si dovolit být děvkař jaký chtěl. Ale k tomu mu chyběla důležitá vlastnost. Bezcitnost. Rychle se zamiloval. Proto ještě žádnou nikdy nevyužil. A nevinně se dotýkat její ruky přece nebylo nic zavrženíhodného.

Možná kdyby to byl namachrovaný frajírek z posilovny, tak by holkám lámal srdce s radostí. Užil by si, odešel a už se nikdy nevrátil. Jenže holky přitahovalo to, že si ty svaly vydřel těžce. Zabiják. Zabiják, voják. Zabiják svou matku vlast chrání...

A i přes takové povolání to byl ten nejhodnější kluk. Ten, který ji nad ránem sebral a zavezl až domů. Přes dvacet kilometrů daleko. Jen proto, aby její přítel nemusel žárlit. Jen proto, že se mu cítil zavázaný povinností ohlídat ji.