Prostě Víla

Ta šílená touha psát. Po jak dlouhé době? Po měsíci? Po dvou? Nejraději bych ze sebe dostala ven všechno. Ale když zapnu editor? Pic ho. Prázdno. Štvou mě lidi, kteří nedokáží pochopit, že nechci poslouchat sračky z diskoték. Že si raději pustím Sabatony nebo do youtube napíšu death metal a poslouchám první písničku, která mi naskočí. A když si chci zpívat, tak najedu na české písničky. Že má diskotéková éra skončila o prázdninách, kdy mi bylo čerstvých 17. Uznala jsem totiž, že za střízliva se ta rádoby hudba poslouchat nedá. Je mi smutno. Je mi strašně smutno. Netuším, jak mám do pátku vydržet. Přítel momentálně spí. Stejně mám pořád chuť vzít do ruky mobil a psát mu. I když bych si to vyčítala. Takže ne, vydržím to do rána. Ach jo. Musím do pátku udělat úkol. Musím si sehnat konečně nějakou praxi. Nechci. Nebaví mě to. A nejde mi psát. Štve mě to. Mrzí mě to. Potřebovala bych ze sebe dostat tolik věcííí. Asi bych se měla prospat. Nebo aspoň vypnout to zatracené ICQ.

Editováno: 4.4.2014 Jsem skřítek. Víla. Bytost éterická avšak lidská. Vypadám na patnáct, cítím se na sedmnáct a podle roku narození je mi jednadvacet. Miluji hudbu. Jakoukoli. Ačkoli vypadám křehce, ráda si pustím metal a zajdu si na koncert zablbnout. Jindy poslouchám ploužáky a z očí mi tečou slzy. Nevyhýbám se ani hiphopovým parodiím. Ale tady opravdu jen těm parodiím :D Má životní láska je Vypsaná fiXa. Jsem normální. Až moc. Nemám potřebu ze sebe dělat hvězdu, ačkoli mě tak někteří oslovují. Nevyčnívám z davu, navzdory tomu ráda chodím proti proudu. Jsem schopna jít si zaplavat v květnu do ledové řeky i za podmínky, že plavat neumím a z teploty vody chytnu zánět močových cest a budu dalších pár dnů v bolestech na antibiotikách. Mé nejoblíbenější boty jsou glády a ráda řídím v botách na podpatcích. Mám vlastní auto, kterému důvěrně říkám šrot. Jsem opravdu dcera mých rodičů, mám na to papír. Už v necelém roce jsem si musela projít testy na DNA, protože otec se mě vzdal ještě dřív,