Vlasy
Vždycky jsem byla háklivá na své vlasy. Ke kadeřnici nechodím už několik let, protože "ostříhejte mi konečky" vždycky znamenalo, že jsem přišla o polovinu vlasů a vypadala jsem jako magor. Stejně jako prosba "chtěla bych rudé vlasy" dopadla tak, že jsem z kadeřnictví odcházela o pár stovek chudší a zářivě růžová. Bohužel teď koukám na stránky našeho gymplu a archiv z té doby se už nedochoval, takže se pochlubit nemohu. Více méně jsem tedy kadeřnici nenavšívila od tanečních, ve kterých jsem byla asi v sedmnácti. Pořád jsem si statečně udržovala délku "hlavně ať mám zakrytá prsa". Ale změna je život. V délce těch vlasů se promítly všechny mé starosti. Celé to období během státnic, kdy jsem neměla čas dodržovat správnou životosprávu. Všechno to barvení. A tak jsem se rozhodla udělat krátký proces. Prostě jsem si to šmikla u ramen. Sice teď skoro omdlívám, protože takhle krátké vlasy jsem fakt neměla už asi deset let, počítám, kdy mi to zase doroste do té adek