Prostě Víla

Sen, na jehož splnění jsem musela čekat několik let, se mi splnil. Předčil mé očekávání. A já z toho teď budu zase pár let čerpat zážitky, radost, štěstí… Byla jsem na Mistrovství světa v ledním hokeji. V Praze. Kvůli divnému způsobu prodeje mi Kladeňáček nejdříve sehnal jen jedny vstupenky a to balíček na Česko - Francie, Švédsko - Německo, s tím, že ten druhý zápas prodáme. K Vánocům jsem dostala pak ještě Francii - Kanadu, protože Kanadu chce přece vidět každý. :-) A tak jsem se těšila, a těšila… A mohla bych teď popisovat všechno od toho, jak jsem se líčila, až přes to, co jsme jedli, až k tomu, jak jsem spala každou cestu domů totálně vyčerpaná, ale to by stejně nikoho nezajímalo. A hokej jste stejně viděli v televizi, koho to zajímá. Takže jen zkráceně všechno to okolo. Ani v těch nejlepších snech jsem si nedokázala tu atmosféru představit. Bylo to tak suprové, že jsme žádný zápas neprodali. Ba naopak i když už jsme neměli žádné peníze, šli jsme vybrat z účtu, abychom mohli na po

Nemožná dívka. To jsem celá já. A teď bych pominula ty mé záchvaty deprese a zoufalství a psala o něčem úplně jiném. Někdy v době, kdy jsem začala mít rozum a přestal mě bavit fotbal, jsem se zakoukala do jiného sportu. Hokeje. A tak, když se v roce 2010 rozhodlo, že 2015 bude mistrovství světa u nás, zvolala jsem: "Já tam budu!" A začala jsem šetřit. Na dres, šálu, vlajku, líčidla v národních barvách... I jak byla malá Víla ráda, když si začala s Kladeňáčkem, který hokej miluje snad ještě víc než ji... Když se měly vstupenky začít prodávat, chudáka jsem hned ráno hnala do trafiky, aby byl první na řadě. Byl. Ale systém to neustál. A tak místo ve škole strávil celý den v trafice, aby s paní prodavačkou chytli lístky alespoň na jediný zápas Česka. Já nedočkavě u notebooku, na kterém se systém sekl však úplně stejně. Po milionu mých slz ze vzteku nad tím, že všechno budou mít překupníci a já houby, se mu to povedlo. Vážně zápas s ČR sehnal. Pod stromečkem mě pak čekal ještě lís