Prostě Víla

Během jednoho víkendu jsem popřela celou svou osobnost. Osobnost, která se zakládala na jediné větě. "Nesnáším Slováky."  A tak jsem si z baru v pět ráno místo sexy Itala odvedla příslušníka toho národa, který si říká "bratia".  Posledních deset let jsem vytrvale všem svým kamarádkám říkala věty typu: "Twl Slováky rovnou swajpuj doleva, to nechceš!" A smála jsem se jim, když mě neuposlechly, na rande šly a pak říkaly, jak to nestálo za nic. A myslím, že přesně za to, mě Bůh potrestal.  Týden jsme si užili. Doslova a do písmene. Více sexu jsem měla naposledy tak v osmnácti a za tu dobu už jsem skoro zapomněla na to, jak to může být skvělé. Divoké. A zvířecí. Jak může člověk prosouložit celou noc a pak jít do práce, jako by se nechumelilo. Protože mu to dobije energii a tak spánek nechybí.  Vždycky jsem byla na mladší. A teď se mi opět potvrdilo proč je to výhodnější. I když už si člověk ve třiceti připadá, že to neudýchá. A zemře. Protože to bylo až tak moc

Létání mimo realitu. Slyšet, jak z reproduktorů zní něžná slova "remember who you are" a v tu chvíli před sebou vidět úplně všechno. Úplně. Vydechnout ze sebe tu zášť vůči těm čtyřem. "Let him lose you." V tu chvíli si ta myšlenka sedla úplně se vším, co se už rok dělo. Just - Let - Him - Lose - You... Tak jednoduché to je.  Letět v tom prapodivném vesmíru nevědomí ještě o kus dál. Být zase celá utopená v té italské vášnivé náruči. Najít tam ten zdroj své síly. "You are the most beautiful girl on the world. Bella. Stupido idioto is every boy who left you! You have beautiful eyes, beautiful smile, beautiful legs. All of you is beautiful. And.. I never, NEVER, lie, mio bella!" To pevné držení. Pevné. Slzy se jí roztékaly všude po tváři a ona nebyla schopna se pohnout, aby si je utřela. V tu chvíli jí všechno pomalu docházelo. Jediné, co potřebuje, je někdo stabilní po jejím boku. Ten, kdo ji dopřeje ten pocit, který tehdy zažila na té italské lavičce o půl d