Prostě Víla

Když se dozvíte, že dva lidi z vaší bývalé třídy už byli na léčení. Drogy. Když vidíte bývalou nejlepší kamarádku, jak zfetovaná pervitinem pouze sedí a bezduše se směje. Piča. Když se bavíte jen se třemi dalšími lidmi, které jste přesně otipovali předtím. Jedna, se kterou se vídáte pořád, protože s ní se nejlíp pije. Druhá, která byla na základce stejně "out" jako vy, protože jste byly hnusné od akné a navíc chytré. Teď jste jediné, které nebydlí s rodiči. Třetí je ten, který vám na Masters dlužil pivo, tak vám ho teď vrátil. A taky je to ten, s jehož o dvacet let starším kamarádem máte líbací fotky, které je zakázáno zeřejnit. Děvka. Když jako hudbu pustí hiphopové sračky a vy máte chuť jít hlavou mlátit do zdi. Když je na záchod fronta, protože se tam slečna půl hodiny líčí. Když se dvě holky baví o tom, jak silné měly kontrakce při porodu. Zrovna ty největší ochlastky. Když se pivo nedá pít, protože je to voda. Když účast ze šedesáti lidí slíbí přes třicet a dojede vás ne

Není to láska. Je to závislost. Touha. To je možná to slovo, které tu "věc" vystihuje nejvíc. Záměrně ne cit. Protože do toho to má daleko. Lidé bez srdce totiž nemůžou mít city. Potřeba tušit se navzájem vedle sebe. Dívat se, když o tom ten druhý netuší. Zkoumat každou pihu. Snažit si zapamatovat sebemenší detail. Každou vrásku. Ne-li každý vlas. Přát si hloupé věci. Nereálné. Avšak krásné. Chtít pouhý okamžik. Pořád po něm toužit. Potom zapomenout a nakonec si opět vzpomenout. A tak dokola. Vytěsňovat z duše sny. Protože realita je škaredá, ale ve snech se nedá žít věčně. Malovat si vsechno k obrazu svému. Zidealizovávat si reálné postavy do dokonalosti. Která vlastně neexistuje. Chyby dělají lidi tak dokonalými. Jenže to je zkreslený pohled. Každá chyba začne po čase jít na nervy. Ale to nedokáže posedlá duše pochopit. --- A tak jde na večírek po pěti letech ze základní školy. Opít se, když ještě nevystřízlivěla ze včerejška. Tak jako to dělá celé prázdniny. A bojí se toho

Šípková Růženka umírá ve spánku. Princ nepřišel. Zapomněl nebo jen nechtěl? Někdo mu ublížil? Našel si snad po cestě hezčí princeznu? To už se nikdo nedozví. Byl jediný, kdo ji mohl zachránit. Vykašlal se na ni. A ona teď pomalu naposledy vydechává. Celých sto let snila svůj pohádkový sen. Její fantazie ve spánku pracovala na plné obrátky. Představovala si, jaký ten princ asi bude. Jaký bude ten polibek, kterým ji probudí. O jeho vzhledu měla jasno. Vypadal opravdu jako princ a jeho vzhled měla jen a jen ve své hlavě. Tvář nebyla důležitá. Významný byl pouze úsměv. Ten, který ho dělal právě takovým vzácným. Drahocenným. Veselým a sympatickým. Povahu si zidealizovala. Měl být úžasný. Naplňovat jeji duši. Rozumět ji beze slov. Umět vedle ní sedět a mlčet. Jen ji držet za ruku a nic neříkat. Jindy si měli naopak povídat dlouho do noci a pak nejít ani spát. Být zdatný v nejtěžší disciplíně - říkání lichotek. Poblouznit ji pouhými slovy. Rozněžnit. Rozesmát a rozplakat zároveň. Nejlépe by h

Lehký výraz pohrdaní tomu už nic nezabrání skrývat svou zoufalou tvář vystavovat svatozář úsměv všechny omámí není čas na zklamání nenechat se rozhodit city někam odhodit počínat si sebejistě to je totiž teď na místě jistě nevšímat si světa kolem nezabývat se vším tím bolem žít si ve své realitě netvářit se rozpačitě ty jsi ten princ, vysněná iluze tajemná láska rytíř ve výsluze alkoholem zmatená padá už na kolena realita bolí

Rozcuchané vlasy a upocená těla. Uhlíky poházené po celém stanu. Stejně jako oblečení. Černě obarvené nohy. Oči už si zvykly na tu tmu. Náhodný pohled do nich. Plaše uhnout. I když být stydlivý už je teď docela pozdě. Zdálky znějící Nightwish z jukeboxu jako příprava na blízký koncert. Texty znějící v hlavě o pikosekundu dřív, než je zpěvák vyslovil. " Kiss while your lips are still red, w hile he`s still silent r est, while bosom is still untouched, unveiled. H old another hand while the hand`s still without a tool. D rown into eyes while they`re still blind, l ove, while the night still hides the withering dawn" Nedívej se tak, zamiluješ se. Rada nad zlato. Naoko naštvaně se otočit na bok. Prý zamilovat se. Pche. Takovou blbost by neudělala. Ne, když před zavřenýma očima viděla stále někoho jiného. Sex není láska. Ty ses mi jen líbil a ta atmosféra tady... Neměl sis začínat. No dovol, to ty jsi po mně vyjela ještě dřív než jsme se vůbec stačili představit. Ale jak jsem tě p

Od dvou v noci nespím. Probudil mě milý tím, že zoufale vykřikl mé jméno. Na otázku: Copaak?? Odpověděl: Mám tě rád. Hezké. To ano. Ale já kurva nemůžu spááát :( Mám křeče. Hloupá nemoc. Mám debilní kamarády. Hloupí lidé. Když mi umírala babička, nezbylo mi, než se s tím smířit. Když kamarádce umírá děda, posílá všechny do prdele. Vlastně je to divná holka, nemá reálné kamarády (všichni v reálu říkají, že je piča). Měla jen mě (já o ní říkala jen to, že by měla zhubnout - 150 cm, a odhadem 85 kg). Baví se s lidmi na internetu a reálně se s nimi nevídá. Blbá je. Neříkám, taky mám 3 lidi, které znám jen přes net a píšu si s nimi. Ale těch reálných osob mám víc. Ona ne, ona si žije ve svém virtuálním světě. Hraje si na někoho, kdo není. A vztek si vylívá na těch reálných. Na těch, kterých by si měla vážit. Proto já mám blog. Proto, když mě něco jebe, napíšu to sem. Je to jednodušší a stejně účinné. Pitomé křeče, hážu do sebe další hořčík a doufám, že zabere. Pustím Simpsnovy a po sté zkus

Slíbil mi hmotný dárek za první výplatu. Dočkala jsem se toho, že sobě koupil Diablo III. a mě koupil ubohou čokoládu. Milý.. (ve smyslu, že je to můj milý; ovšem i ve smyslu, že se zachoval mile) . Nechtěla jsem nic drahého, jen mě mrzí, že si kupuje takové pičoviny. Nejprve tohle a pak nový datadisk k WoWku. A mě ani to pitomé Need for Speed nestáhne. Abych mohla něco hrát když on je v práci. Ne. Já si musím všechno koupit a zařídit sama, když něco chci. Už mě to štve. Zase. Teď jsem měla dlouhou debatu s jeho maminkou, u které vlastně celé prázdniny bydlím. Má mě ráda. Řekla bych, že celá jeho rodina je vděčná, že si "dotáhl" zrovna mě a ne nějakou flundru. Však jsem tichá, pěkná, moc toho nesním, už vlastně ani moc nepiju od té chvíle co jsem jim pozvracela záchod, chodím na vysokou a nemluvím sprostě. On je rapl, který závěrečky na učňáku bude dělat podruhé v září a ještě se neučí. A zmínila jsem se o tom že třeťák dělal dvakrát? Měla bych to uvést na pravou míru. Ten kl

Jebu na to tady, mám jiný blog, najděte si mě. *** 20.6.2013 Proč sem stále chodíte? :)

Zase další z těch dnů, které jsem přežila posilněná alkoholem. Chtěla bych si zahulit. Nikdy jsem to nezkoušela, vždycky jsem to odsuzovala. Ale teď? Najednou mám chuť udělat to. Když ne ve dvaceti tak kdy? Vždyť už jsem teď stará v očích těch, kteří chodí na diskotéky. No dobře, já vzhledově vypadám stará stejně jako ony, i když je mi o pět let víc, ale to myšlení je jinačí. Fakt? Fakt je myšlení jinačí, když tady píšeš jak seš celé prázdniny v lihu a chceš hulit? Nedělám to proto (to pití), abych byla opilá. Dělám to proto, abych utekla před tou zasranou realitou. Před tím vším co mě tak štve. Před sebou samotnou. Neutečeš! Všechno je jinačí, než jsem si před prázdninami představovala. Od Á do Zet. Mám chuť si aspoň zapálit jednu z těch zbývajících modrých nebudu dělat reklamu, které mám tajně schované v šuplíku. Pro největší případ nouze. Zapřisáhlá nekuřačka. Taky si asi brzy zapálím. Pro ten pocit uvolnění. Piju, kouřím, dělám blbosti, chovám se na sedmnáct a balím cizí kluky. Vš

Téma týdne jsem si přebrala vlastním způsobem a to básničkou (nebo spíš pokusem o ní) o jedné z největších sešlosti lidí v černém, které jsem měla tu čest se zúčastnit. Masters of Rock. Moje oči rády vidí město plné černých lidí. Názvy kapel na tričkách kus oceli na špičkách. Dlouhé vlasy všem tu sluší, z hlasitosti budem hluší. Milí lidé jsou tu všude, po zpoplatněných kelímkách pořádek zbude. Hudba uším lahodí, v pití piv se závodí. Proudem teče slivovice, ach, Mástrovské Vizovice. Foto pro ilustraci té černé. Zdroj: http://www.musicfoto.net/masters-of-rock-2012/