If you can't live without me, why aren't you dead yet?
Měsíc se odráží od okna přímo do mých očí. Tak si raději na to okno sedám. Tma, netma. Výška, nevýška. Na tomhle okně jsem prožila pěknou část svého života. Nejvíc fotek co mám, je právě z něj. Sedět na parapetu a číst si, psát, nebo jen tak přemýšlet. Nejraději bych si ho i s tím výhledem vzala do Brna. Jenže tam výhled na Lysou horu vystřídá výhled na Kraví horu. Alespoň něco... S knihou v ruce nejsem schopna vnímat jediné slovo, které čtu stále dokola. Toulám se v myšlenkách. Nevím, co dál. S každou další zprávou od něj se mi oči rozšíří radostí. S každou další minutou, kdy nepíše, se mi objevuje další a další vráska. A ta se pak zase změní do úsměvu celé tváře. A tak dokola. Nepamatuji se, kdy jsem tohle naposledy zažila. Asi proto nevím, co dělat dál... Zamilovat se... 300 kilometrů... Romantika každý večer.. Do prdele, do prdele, do prdele!!! Mezi Moravou a Prahou je obrovská propast. Mezi Moravou a Kladnem ještě větší. A já přemýšlím. Rozběhnout se? Když to udělám, spadnu? Rozbi