Prostě Víla

Je to zvláštní, když o mně lidi říkají, že jsem šikovná. Úžasná. Že svou práci dělám výborně. Když tam jsem půl roku... Když se to ke mně dostane v jeden den od dvou lidí, kteří se navzájem neznají, tak vlastně vůbec nevím, jak na to reagovat. Mně totiž přijde, že se pořád tak nějak plácám. A navíc jsem tahle slova na svou adresu nikdy předtím neslyšela... Spadla jsem do vody, plácám ručičkama okolo sebe, držím se na hladině, ale absolutně netuším, co dělám. Fake it till you make it. Prostě nevím. Dělám všechno podle svého nejlepšího svědomí, tak jak mě to vždycky učil děda. Protože si ještě živě pamatuji, co se mi na školách líbilo, nelíbilo, s čím jsem sama měla problém, a co by mi tehdy nejvíce pomohlo. Když jsem se rozhodla, že chci být psycholožka, zařekla jsem se, že i kdyby mělo jen jediné dítě mít lepší dětství, tak to stojí za to. Že prostě nechci, aby se ve škole trápily tak jako já. Každý den se snažím ty děti rozesmát. I kdybych ze sebe měla dělat úplně blbou, i u těch nejs

Vlastně si to celé potřebuji prostě shrnout jenom pro sebe... Září 2009 "On je jediný, kterého bych kdy mohla milovat..." Říjen 2009 "Bacha! Auto!" "Ty ses lekla.." *usmál se nevěřícně* "To si piš že lekla.." "Už jsi zase andílek" "Můžu ti něco říct?" "No..?" "Sereš mě, neskutečně mě sereš hochu..." "Slyšel jsem už i lepší vyznání lásky." Listopad 2009 Chtěl se ji zeptat pouze na jednu otázku. Aspoň to takhle řekl. Ta otázka zněla, jesli někdy uvažovala o tom, že se s ním může bavit i normálně. Podívala se na něj a s tím nevinným úsměvem mu vážně odvětila, že ne. Druhou větou mu prostě oznámila, aby nestrkal nohy tam, kde je má ona. Vyznělo to zvláštně. Uvědomila si to. On ty nohy dal na topení schválně. Naoko se nahněvala a přehodila si je na druhou stranu. On udělal opět to samé. Přičemž si nevšiml, že mu kopla do batohu. Když si nemohla vybít zlost na něm, zašpinila mu aspoň tuhle "školní