Prostě Víla

A někdy si prostě připadám stará a směšná. Třeba když sedíme v hospodě u piva, dva bezdětní a povídáme si o tom, jak dnešní rodiče neumí vychovávat děti a jak my bychom to dělali lépe. Jsem přeučený asociál. A ty jsi prostě kočka. Nepolapitelná. Vyzývavá, ale ne prvoplánově. Přesně taková, jako kočky bývají. Obejmout se a přitom vědět, že přesně tohle může být naposledy, co se vidíme. Stejně jako se můžeme setkat zase za týden. Jeden nikdy neví. Ne u něj. Ne u mě. Proč se vlastně vidíme? Potřebuješ něco? - Nepotřebuji. Jenom jsme se už zase dlouho neviděli. Protože já si hrála s vlasy a on roztrhal účtenku. Každý v sobě máme kus autisty. Plácal čtyři hodiny v kuse. Vůbec nevím co. Prostě jsem jen koukala do těch jeho očí. Užívala si jeho pohled. Koukala na jeho ruce, které nevědomě trhaly pivní tácek... Čtyři hodiny, kdy jsem se usmívala od ucha k uchu, drze vyplazovala jazyk a byla šťastná. Chvíle s ním jsou vzácné. A proto je tak zbožňuji. Hrozně se děsím toho okamžiku, až se zase od

"Mně ty děti občas tykají." "U mě se občas přeřeknou a řeknou mi při vyšetření Mami." A tak se Víla jen tak pousmála: "Mně už se stalo, že mi uprostřed rozhovoru začala tykat maminka. Vlastně jich bylo víc, nejen jedna." Takže tak. A prej že sedmadvacet. Haha...

Vždycky se pozastavuji nad tím, jak je možné, že i když spolu pět let nejsme, tak je ze mě pořád tak hotovej. Nechápu to. A pak mi napíše D. A já v tu chvíli pochopím úplně všechno. Mám to v hlavě pořád. A bavím se představou, že by z toho jednou mohl být báječný film. O panu režisérovi.. To on mě navedl na tu cestu, kterou jsem se dala. A teď, když jsem se začala ztrácet, se objevil, asi abych z cesty nesešla. On žije můj sen a já ten jeho. Prohodili jsme si to. A zároveň teď každý žijeme svůj sen. On si pamatuje na den, kdy jsme se setkali poprvé, když mi bylo asi osm let. Já si pamatuji úplně přesně na den, kdy jsem ho zaregistrovala poprvé já. Když mu bylo 15, stál na nástupišti u výtahu, otočený zády, vyhublý, vysoký kluk. Bylo jaro, teplo, měl na sobě jenom mikinu a čekal na vlak. A my jsme ho hodnotily slovy, že má fakt sexy prdýlku. V tu chvíli jsme tam stály tři. A všechny jsme ho chtěly. A trochu kecám. Protože úplně poprvé jsme se setkali už v porodnici. Kolikrát jsem mu vis

Dospěj už konečně! Nebuď už ta pitomá holka, co po něm na nádraží pořád jen kouká, a chůzi zrychluje jen podle něj... Dospěj už konečně! Těch 16, co kdysi, už ti není dlouho a ty po něm pořád umíráš touhou Když napíše ti - Sejdeme se... Dospěj už konečně! Vždyť je ti o deset víc a ty tady teď chceš brečet a řvát z plných plic jen proto, že to zase odvolal... Dospěj už konečně! A nebuď z něj tak naměkko, když teď už zase není daleko, ale pořád tě nemá rád... Dospěj už konečně! Všimni si, že si s tebou jenom hraje, že pod jeho kroky sníh normálně taje. Že je jen další obyčejnej chlap... Dospěj už konečně! A smiř se s tím, že tohle jen není prozatím. Ty nikdy nebudeš princezna jeho... Tak dospěj už konečně...