Prostě Víla

Kdyz jsme si s Jessem zacinali psat, byli jsme spoluhraci ve hre, neznali sve obliceje ani sva prava jmena. Jak vypadame jsme zjistili asi do tydne, ale domluvili jsme se, ze jmena resit nebudeme. Do dvou mesicu jsme znali uz i presnou adresu. Po roce uz nebyla zadna hra, ale obycejnej facebook. S realnymi jmeny i fotkami. Zbyvala posledni bariera. Setkat se. A jeste pred prazdninami jsme docela jiste vedeli, ze tenhle most prekracovat nebudeme. A pak jsme v srpnu stali par hodin na Zofine, koukali jsme se do vody a povidali si. A pak jeste dvakrat. Sice to uz nebyly hodiny ale minuty, ne v Praze ale v cizich mestech, kde jsme se potkali relativne nahodou, ale i to se pocita. Ale porad nevim, jakou ma barvu oci. Proste nevim. Protoze jsme se do nich nedivali. Hodne jsem se bala, aby se to tim setkanim nepokazilo. Opravdu moc. Protoze je to tak skvely kamarad, ze si uz asi moc nedokazu predstavit, ze by nekde v mem zivote nebyl. A tohle ted jsem. Jeho nejlepsi kamaradka. A on to samy v

"Jsi chytrá, vtipná a okouzlující" A já ani nevím, jakou má barvu očí, protože se mi do nich ani jednou nepodíval. Ani jednou z těch tří různých setkání. "Že ju zdravím" "Kdo mám říct, že jsi?" "No přece tvůj nejlepší kamarád, Jess" Jestli před prázdninami byla bariéra, padla. "Nejsi v té Praze nějak moc často?" "Asi mě tam někdo přitahuje" .. "Ty jsi happy, já jsem happy, že jsi happy, a všichni jsou happy." Takže tak.

TITULKA LŽE, NEJSEM UČITELKA!!! Je to skvělý pracovat ve školství a mít prázdniny. Vlastně si ty letošní - první pracovní - užívám víc, než kterékoli jiné předtím. Protože jsem celý rok šetřila a tak teď můžu utrácet. Holt mám takový to trauma holky z chudý rodiny, která z prvních peněz začne rozhazovat. Ale žádný pětihvězdičkový hotely u moře.. To ne... Pěkně si jedu po ČR. A s tím utrácením taky kecám. :) Vlastně mě trošku hodně inspiroval Jess tím, že jezdí na výlety sám. Tak jsem ty letošní prázdniny pojala ve stylu "asociální holka na low cost cestách". I když jen on ví, že jsem to pojala úplně jinak a pro sebe to nazýváme 'po stopách Jesse'. Protože kam jede on, tam je jasný, že se do tejdne objevím i já. (" Ty jsi takový můj ocásek.") Sice to překrytí není stoprocentní, ale na takových 80 % se to fakt kreje. Proč nejezdíme spolu, když chcem na stejný místa, pro mne zůstane záhadou... ( "Já nejsem ta, která se nechce setkat..." "A jsem