Prostě Víla

Za pár dní začínají oficiální prázdniny pro všechny ty školou povinné, kteří nejsou na vysoké. Mezi ně spadá i K . Tak nějak jsme se rozhodli, že nepojedeme nikam k moři, ale prázdniny strávíme hezky v Beskydech . A týden v Čechách. Ten týden tam jsme zaplácali plány tak rychle, že nám možná ani nezbude na všechno čas, ovšem další skoro dva měsíce v Beskydech ve mně trochu vzbuzují paniku, když vidím, jak je tady pořád zamračeno. A navíc, přiznejme si, je to sice moje domovina, ale že bych to tady nějak znala se říci nedá. Zatím mám v plánu pouze vyšlapat na okolní hory (Lysá, Pustevny, Radhošť, Ondřejník, ...), zajet si do Zoo v Ostravě a Zlíně, na Štramberskou Trúbu a na Hukvaldy. A to je dost málo. Omezení týkající se dopravy žádné nemáme. Vlakem či autobusem se dá dostat snad kamkoli a pokud ne, tak bych vytáhla auto, s tím problém nemám. Časové omezení je jen takové, že spát hodlám pokaždé ve své posteli, peníze na hotely nemám a pod širákem spát nebudu. Ale ta naše Morava je cel

Radujme se, veselme se. Po úporných posledních dnech byla včera k vidění v Brně dívka s úsměvem od ucha k uchu, které své o dvacet centimetrů vyšší kamarádce v kuse opakovala: "Ty vole, já jsem dobrá. My jsme skvělé! Ty vole." UKONČILA JSEM TŘEŤÁK!!! :) Možná mě teď sice trošku mrzí, že jsem na pětiletém studiu a tedy si po tom tříletém týrání vyvrcholeném těžkými soubornými zkouškami nemůžu říkat Bc. ale komu na titulu záleží. Jsem za polovinou svého studia a za ty dva roky snad ještě nějak vydržím, abych si mohla říkat paní magistro. Písemná zkouška probíhala tak, že jsem zase skoro omdlela, nic jsem nehádala, protože se za špatné odpovědi odečítaly body, takže jsem u dvou předmětů jela pouze na jistotu. I když jsem v jednom předmětu byla nepřekonatelně dobrá a podle statistiky jsem se se svým výsledkem umístila na prvním místě, bohužel mi to ty dva další pokazily, tak jsem si odešla s odřenýma ušima a písmenkem E. Ústní zkouška následující den byla celkem fajn. Krom toho č

Kdysi mi na jedné sociální síti přistála zpráva od cizího kluka, jestli bych ho za pár peněz nemohla kopnout do koulí. Jeho nabídku jsem nevyužila. Jen jsem si ťukala na čelo. Teď když mám před tou hloupou soubornou zkouškou ( 7 předmětů ze tří let nacpáno do jedné ústní a jedné písemné zkoušky během dvou dnů ), naprosto ho chápu. Kdybych měla koule, nechám se do nich kopnout taky. *** Chovám se jako kráva. (Bůůůůůů. Stáhla jsem si hru "Run, Cow, Run" takže jsem do tohoto zvířátka naprosto vžitá.) Jsem protivná a štvu celý svět okolo. Nejvíce sebe. Zkoušky začínají ve čtvrtek. Já už jsem to všechno přečetla tak stokrát, ale stejně když se mě K namátkově zeptá, nevím nic. Prostě mi to do té hlavy ne a ne vlézt. Jsem v tak zoufalé fázi, že už nemám daleko k tomu vyzkoušet radu, kterou mě škádlila babička, když jsem chodila na první stupeň. "Dej si učení pod polštář, v noci ti to tam samo naskáče." Kéž by. Na rozdíl od vynervovaných spolužaček aspoň spím. A to tak dob

Asi se sluší a patří prohodit pár slov na vysvětlenou. Absolvovala jsem praxi. Těch pocitů tam bylo opravdu hodně. Vjemů, které zákonitě musí ven stejně, jako šly dovnitř. Teď o zkouškovém, když nemůžu po nocích spát, tím tuplem. Trochu mě mrzí, že neumím psát tak, jak bych si přála a nevytřískám z toho slibného potenciálu víc, ale snažím se, co můžu. Nakonec ještě dodám, že realita je předvídatelná, takže nečekejte kdoví co překvapivého. A teď už se pěkně usaďte a račte si přečíst krátký příběh na téma týdne Takový ten pocit (,který částečně někdy máte všichni)... Další nudný školní den. Konečně už jedu domů. Maturita přede mnou a připadá mi děsně zbytečné tam ten poslední půl rok chodit. Stejně nic zajímavého neděláme a ti učitelé jsou na mě zasedlí, takže maturitu určitě nedám. Dělají všechno pro to, aby mě potopili. Hledají sebemenší záminku, aby mě z té školy vylili. Jsou to hajzli. Tohle všechno mi běží hlavou teď ve vlaku cestou domů. Ten chlápek naproti na mě divně kouká. Hlavn