oxytocin

Nebudu mít výčitky.

Nedovolím to.

Jsem šťastná.

A je jedno jakým způsobem.

Já nejsem ta, kdo ten vztah pokazil.

Já jsem ta, co ho rok zachraňovala...

Mám právo se usmívat.

Mám právo dokola poslouchat písničky o lásce.

A i kdybych na to právo neměla...

Tak mě to prostě baví.

Vždyť už jsem úplně zapomněla, jaké to je.

Usmívat se do noci.

Dívat se zasněně na měsíc a v myšlenkých odplout až za ním.

Flirtovat.

Poznávat se.

Ta přehnaná opatrnost.

S rozvážností přemýšlet nad každým slovem.

Snažit se nic nepokazit. Vystupovat tak nějak... mile.

Našel si mně na facebooku.

Podle křestního jména.

Jen podle něj.

Muselo mu to dát hodně práce.

Zjistit víc.

Já se zeptala narovinu.

On hledal.

sweetheart...

Prosím, snažně prosím, ať to takhle zůstane.

Ať se dál přiblble tlemím na youtube.

Ať dál můžeme domýšlet, jestli je za těmi písničkami víc.

Jestli mají texty smysl...

A přitom ať oba víme, s jakou rozvážností vybíráme to, co posíláme.

Do prdele, lidi. Já se asi zamilovala....Sakra!

(myslela jsem, že oxytocin je hormon lásky.. po tom co jsem našla na wikipedii už si to nemyslím.. ale ten článek nepřejmenuju :) )