Prostě Víla

"Kdy se to s tebou stalo?" "Co?" "Kdy jsi takhle radikálně změnila názory?" "Jaké?" "Se mnou ses chtěla vdávat. Chtěla jsi mít děti. Žili jsme spolu, nechybělo moc a mohla jsi to všechno mít. Od osmnácti jsi říkala, že chceš být mladá maminka. Maximálně do pětadvaceti. Kdy se to s tebou stalo, že ses takhle změnila? Že už nemáš žádný cíle?" "Já vlastně ani nevím. Ale asi se to stalo ve stejnou chvíli, jako ten zapřísáhlý skinhead v tobě, který pořád zpíval Perník od Orlíků, začal fetovat." Takže tak. Všichni se mění. Všichni...

Všude na internetu jsou teď v módě fotky, na kterých se porovnává, jak vypadal člověk teď a jak před deseti lety. Tak jsem to chtěla zkusit taky. Pracně jsem hledala fotku z mých šestnácti. Abych zjistila, že mám jedinou a že jsem prakticky stejnou vyfotila den předtím po těch deseti letech. Takže jsem to srovnala a došla k závěru, že mě pořád nebaví se česat a líčit a pořád vypadám na těch šestnáct. Nebo možná kecám. Přijde mi, že na té pracovní fotce z šestadvaceti vypadám ještě o kus mladší než v těch šestnácti. Pořád kulím oči, jsem snílek a žiju si ve světě různých příběhů ve své hlavě. Protože jak jsem řekla už asi milionkrát a stále si za tím stojím - život v mé hlavě je daleko zajímavější než ta nudná realita v místě, kterému se říká nohama na zemi. Možná mě trošku štve, jak se lidi málo koukají do očí. Za poslední měsíce jsem si vybudovala zábavu v navazování očních kontaktů s cizími muži v metru a na cestách. Vždycky mi neskutečně zvedne náladu, když ten oční kontakt udrží a

Přemýšlím, co bych si tento rok přála. Jaké si dám předsevzetí. A nebudu psát, že něco chci. Já to prostě udělám. :) Protože jak zpívá Landa: "Je mi to jedno, jedno jak Zastavím rozjetej vlak Je mi to jedno, jedno čím Prostě ho zastavím Je mi to jedno, jedno proč Nejde roztočit kolotoč Je mi to jedno, jedno čím Já ho roztočím" Ještě více se vyklidním. Loni jsem se naučila dost se ovládat, ale pořád mám k zenovému mistru daleko. Budu dál pokračovat v mé pozici pracovního sluníčka aneb "Ať vás potkám ráno nebo odpoledne, vy se pořád usmíváte, jak to děláte, vy sluníčko?" Naučím se být více samostatná. Třeba si umět nakoupit sama. Naučím se uklízet. A tohle je prostě věc, která mi šíleně vadí, že jsem se ji neměla od koho naučit... Na dva týdny jsem byla u rodičky, která uklízet neumí. Dva týdny jsem byla zase protivná hysterka, protože mi vadí ten bordel všude v baráku a mám z toho zabordelené čakry i já. A né, nevím, co jsou čakry, ale prostě nějaká souvislost v tom,