Prostě Víla

Ono to občas všechno tak nějak hrozně / zvláštně / hrozně zvláštně bolí.  To co se stalo, to co je. Celá Itálie.   Celé prázdniny. To když jsem chtěla mít navrch... A to že jsem teď asi zase dole. Po tom co endorfíny opadaly. Po tom co vím, že víc nebude. Hnědé oči a ten hlas. "You are the most beautiful girl in the universe." "I love your body." "I think I am dreaming." To nekonečné obejmutí a jak mě hladil po zádech. To jak se rozčiloval. "He broke up with you??? He is ... stupido idioto!!!"  "You are so shy, but you are not shy at all." "Why me?" "Charming.. since the first time I see you." A teď si prostě v hlavě nastavit, že co se stalo, stalo se, pokračování nebude. A tohle je to, co na tom tolik bolí... Protože ty oči...