Prostě Víla

Je to už půl roku, co se budím každý den šťastná. A příští týden to bude rok, co ho znám. Včera jsem K. vyjmenovávala všechno, za co jsem mu vděčná. Za co mu za ten půlrok děkuji. Na jedno jsem však zapomněla. Jsem mu vděčná za to, jaké má příjmení ( tohle slovo stejně jako pomeranč a zrcadlo mi dělá hrozný problém a nikdy nevím, jak ho napsat...Hloupá no. ). Kéž by si mě jednou vzal. :D Za ten půlrok jsem do středních Čech projezdila majlant. S dětskou holčičkovskou nadějí, že tam třeba potkám Jágra. Nepotkala. Ale teď, když aktuálně není v Americe, mám tu šanci větší. :D Říká se, že holky opouští hodné kluky kvůli hajzlům. Já jsem to udělala naopak. ( Zrovna včera mi ex psal. Jestli se uvidíme. Že už není psychopat... ) A pořád mě ten hodný kluk neomrzel. Půl roku je málo něco hodnotit. Ale za těch deset měsíců, co si píšeme opravdu nonstop, když zrovna není jeden z nás ve škole, ( Hm. Tak jsem se koukla do mobilu a posledních sedm slov škrtám ) si pořád máme co říct. Pořád zjišťuje

Nedat zkoušku, kvůli které jsem nejela na hasičský výlet, na který jsem se těšila celý rok. Hm, stane se. Ale rozbrečet se u další zkoušky před asi třiceti lidmi? Dobře děláš, Vílo, dobře. Já nevím, jak to dělám, že jsem tak labilní. První zkouška byla z věcí, které jsme vůbec nebrali. Dobře, já se ale učila i tohle. Tak mi to uteklo těsně. V zadání doktorandek pravopisné chyby, nejednoznačné zadání, úplně celé na pytel. Je nás dvacet tak tupých, co to jde opakovat. Úkol, který se zadával k tomuto testu, aby mohl přidat body, jsem neodflákla. Strávila jsem nad ním dlouhý čas. Aby mi ta kravička řekla, že mám zastaralé zdroje. Z roku 2001. Tak jako pardon, ale... Sakra kdo se mi diví, že pořád brečím, vždyť to s takovými požadavky ani jinak nejde... Dneska u zkoušky problém s učitelkou, které nerozumím, co po mně chce... Tak koukám, pořád nevím, ostatní očividně ví... Tak mluvím, pravděpodobně blbosti, usuzuji ze smíchu okolo. No tak jsem se jako malá rozbulela. No a co... V pátek mě če