Prostě Víla

Jsou věci, které sem psát chci, ale jsou i takové, které přes mou vlastní autocenzuru neprojdou. Asi mi jeblo. Vlastně by tohle stačilo a dál bych pokračovat nemusela... Vystudovaná magistra začala pracovat. Tuhle práci by zvládl každý i bez vzdělání. Vyhovuje mi. Nepotkávám u toho lidi. Řekla psycholožka... Donucena pravidelně chodit spát. Pravidelně vstávat. Muset. ... Potkala jsem v obchoďáku Izziho. Zpěváka z Dogy. Tak jsem si prostě jen sedla a deset minut čuměla na jeho záda. Pro fotku jsem si nešla jen z jediného důvodu. Holka na podpatcích, v elegantním kabátu s natočenými vlasy ve stylu princezny a růžovém svetru přece nemůže poslouchat někoho, kdo zpívá: "Čeho je třeba víc než chleba? Říkám to rovnou, chtěl bych tě jebat." Ale přijde mi hezké, že můj Kladeňáček, který před pár lety nepoznal pomalu ani Kabáty od Lucie a o takové Fixe neměl zdání, při pohledu na něj řekl: "To je ten, co jsem na koncertě viděl jeho prdel, že jo?" Učí se rychle. ... Sere mě mi

Druhá a tedy závěrečná část knížek, které jsem stihla přečíst za uplynulý rok. Myslím, že tady jde nejvíc vidět moje náladovost a různorodý vkus. Ve čtečce na doporučení (8): Frankl - A přesto říci životu ano Rowlingová - Harry Potter a prokleté dítě Cílek - Olga Hepnarová Orwel - 1984 Minier - Zkurvenej příběh Kondo - Zázračný úklid - Pořádek jednou provždy Šabach - Hovno hoří Kupka - Krvavé jahody Frankla jsem si chtěla přečíst už během studia. Doporučovali mi ho snad všichni. A měli pravdu. Tuhle knížku by si měl přečíst úplně každý… Harry Potter. K tomu snad ani není co dodávat. Přečteno během několika hodin. Nemůžu to hodnotit špatně, protože v tomto kouzelnickém světě jsem vyrůstala. Ale to, že to nepsala přímo Rowlingová se v příběhu odráželo bohužel hodně. Příběh Olgy Hepnarové mě dostal. Když jsem ho dočetla, musela jsem ho vstřebávat ještě dlouhou dobu… A stejně jsem se cítila, když jsem dočetla Krvavé jahody. Zkurvenej příběh byl vážně zkurvenej. Ono to bylo tak překombinova

Už dlouho jsem neměla tolik času na čtení jako v roce 2017. A protože mám fakt špatnou paměť a málo trpělivosti, nemám na to vést si pravidelný čtenářský deník. Tak si čas udělám aspoň teď a všech 38 knížek, které jsem letos přečetla, si sem vypíšu. Respektive… Přečetla jsem jich o několik více, ale psát o odborných knížkách týkajících se studia? O Vánocích? Ne! Psát recenze mi přijde zbytečné, jsou jich na internetu stovky. Ale pár vět, které vystihnou mé pocity, si neodpustím. Jo a rozdělila jsem si je možná trochu chaoticky, ale tak, abych se v nich vyznala já. A to podle toho, kde jsem k nim přišla. Moje klasika (13): Zibura - Pěšky mezi buddhisty a komunisty Landa - Všeník King - Konec hlídky King - Pistolník King - Tři vyvolení Deaver - Kamenná opice Deaver - Ocelový polibek Deaver - Pokoj smrti Deaver - Tak trochu šílení Bukowski - Škvár Bukowski - Všechny řitě světa i ta má Backman - Muž jménem Ove Backman - Tady byla Britt-Marie Knihy, které miluji a dostávám pravidelně k Váno

Jedu podle fotek. Pokud jsem něco zapomněla, je to možné. Udělala jsem státnice. Byla jsem dvakrát na rallye. Byla jsem s rodičkou na Arakainech. Dostala jsem přes držku na Arakainech. Navštívila jsem Matějskou pouť. A Hodonínskou zoo. Kladeňáček udělal státnice. Ostříhala jsem si vlasy o víc než 20 cm. Mluvila jsem z očí do očí s Danielem Landou. Víckrát. Byla jsem na freestyle motocrossu. Víckrát. Vyházela jsem z okna všechen nábytek. Vyzdila si pokoj. Byla jsem na minidovolené v Teplicích nad Metují. (Pokud tam chcete levné, pěkné ubytování, doporučím vám ho) Dvakrát. Byla jsem na hudebním minifesivalu. Jeli jsme na jednodenní výlety do Lednice, na Helfštýn, Karlštejn a Křivoklát. Viděla jsem hořet auto Vojty Štajfa. Landa nám zamával z auta. Mnohokrát jsem mrzla na hokeji. Mnohokrát jsme chodili na hřiby. (Odmítám tomu říkat na houby, já sbírám hřiby.) Jeli jsme do Ratibořic. Získala jsem diplom z Karlovy univerzity. Oblékla jsem si těsné šaty se zapínáním vzadu bez dopomoci. (Ano,