Prostě Víla

Jsi pořád ten stejný kluk, o kterém v noci sním. Už tolik let. Až mi to přijde praštěné. A všem okolo taky. Vyznávala bych ti city od rána do večera a stejně by to bylo málo. Jsi má nenaplněná touha. Ten, vedle kterého jsem vždy mohla růst. "Když má ten záchvat, tak tam vedle něj jen sedím, aby věděl, že tam pro něj jsem, a mlčím." Tak jako jsi kdysi mlčel, když jsme byli spolu? Když nemělo smysl, abys cokoli říkal, protože by se to tím jen zhoršilo? Uvrhnul jsi mě do deprese jen proto, abys pak byl ten, kdo mě z ní léčil. A ne, tohle není fér. Do té depky jsem se tehdy hodila sama. Kdybych nebyla hloupá, mohlo do všechno možná dopadnout jinak. Ale já jsem vždycky byla hrozně emocionální. Víš, co je fakt ironické? Že si všichni myslí, že jsem se do Prahy stěhovala kvůli J. Přitom ten pravý důvod byl, že jsem si říkala, že když jsi to zvládnul ty, tak to mohu zvládnout i já. A takhle to bylo s většinou mých cílů. Zvládáš dovolené sám? Tak jo, pojď, zvládnu to sama taky.  Když