Starý blbec
Památník Lidice. Dobový dokument, rozhovory s lidmi, kteří to přežili. Jen proto, že byli malé děti. Slzy na krajíčku. "Vyrvali nás z náruče." Procházka po pietním místě. Zeď, u které je stříleli. Dvě kulky do hrudi, jednu do hlavy. A jednu jen tak. Pro jistotu. Základy kostela. Školy. Domů. Sochy na počest dětí a matek. Původní hřbitov. Ani ten jim nebyl svatý. Vykopali nebožtíky, zničili stromy. Zbyla holá země. A pak vztek. Hrozný vztek na pána, který nechal své dva vnuky jezdit na kole po tom památném místě. Po základech vypáleného kostela. "Vám to přijde v pořádku? Nechat je jezdit tady? Když už nectíte zákazy, tak snad máte aspoň duši..." "My jsme místní. Kluci si tady mohou jezdit jak chtějí. No přece je nenechám jezdit po cestě!" A jen proto, že mě můj děda vychoval jako slušnou dívku, která si váží svých kořenů a má ke starším úctu, jsem spolkla to, že ... no dobře nespolkla, pro sebe jsem si stejně řekla, že většího kokota svět neviděl. A pak jse