And the memories bring back, memories bring back you
Paměť je zvláštní věc. Nejsem zrovna nostalgický typ. Nežiju minulostí. Pořád se koukám dopředu a snažím se jít za svými cíly. A většinou se mi to i daří. Ale pak se mi to v hlavě vždycky něčím sepne a najednou se mi vždycky vybaví něco, po čem se mi začne hrozně stýskat. Vždycky jsem byla jiná. Vždycky jsem byla ta, která měla kamarády kluky. Protože mi s nimi vždycky bylo lépe. A oni si pak vždycky našli holku a já šla na druhou kolej. Na třetí, na čtvrtou... Až jsem vypadla úplně. Nedivím se. Ze svého holčičího poledu přítelkyně nesnesu, když se některá baví s Ním. Z pozice kamarádky to taky beru... Jen si pak nesmím připomínat to, co bylo... Vzpomínky, při kterých se někdy divím, že jsem neskončila mrtvá. Nebo ve vězení. Chvíle, kdy jsme bloudili ráno před zkouškou Brnem, abychom se v nějakém nonstopu ožrali. Kdy jsme zjistili, že většina nonstopů mezi 8-10 zavírá. Kdy jsme si googlili nejbližší hodinový hotel. A zjistili, že se dá rezervovat jedině na dvě hodiny, tak jsme to vzdal