Žienka domáca

Slíbil mi hmotný dárek za první výplatu. Dočkala jsem se toho, že sobě koupil Diablo III. a mě koupil ubohou čokoládu. Milý.. (ve smyslu, že je to můj milý; ovšem i ve smyslu, že se zachoval mile). Nechtěla jsem nic drahého, jen mě mrzí, že si kupuje takové pičoviny. Nejprve tohle a pak nový datadisk k WoWku. A mě ani to pitomé Need for Speed nestáhne. Abych mohla něco hrát když on je v práci. Ne. Já si musím všechno koupit a zařídit sama, když něco chci. Už mě to štve. Zase.

Teď jsem měla dlouhou debatu s jeho maminkou, u které vlastně celé prázdniny bydlím. Má mě ráda. Řekla bych, že celá jeho rodina je vděčná, že si "dotáhl" zrovna mě a ne nějakou flundru. Však jsem tichá, pěkná, moc toho nesním, už vlastně ani moc nepiju od té chvíle co jsem jim pozvracela záchod, chodím na vysokou a nemluvím sprostě. On je rapl, který závěrečky na učňáku bude dělat podruhé v září a ještě se neučí. A zmínila jsem se o tom že třeťák dělal dvakrát? Měla bych to uvést na pravou míru. Ten kluk je nehorázně inteligentní. Řekla bych že na učňák ho byla škoda, že na maturitu má určitě a na bakaláře možná taky. No ale to by milý nesměl být líný jako prase. Raději si šel vydělávat. Co už. Stejně tam dlouho nevydrží.

Zpátky k té debatě. Byla jsem varována. To brzo. Je to nervák. Rapl. Uráží se kvůli pitomostem a vždy musí být po jeho. Jestli chceme ještě letos vymalovat, mám poslední příležitost o víkendu. Návod jak to udělat. Až bude sedět u ptáků, tak se mám vzít a jít si to udělat sama. On mě nenechá. Prý teda. Já se obávám, že mě nechá. Ale to nevadí, já si to klidně vymaluji sama.

Štve mě to diablo. Štve. Protože já si přes net nesmím objednat nic, zatímco on může všechno. Připadám si jako slepice. Ale to vlastně není můj problém... Takže stránky metalshopu a jde se nakupovat :))