Miss you

Zase další z těch dnů, které jsem přežila posilněná alkoholem. Chtěla bych si zahulit. Nikdy jsem to nezkoušela, vždycky jsem to odsuzovala. Ale teď? Najednou mám chuť udělat to. Když ne ve dvaceti tak kdy? Vždyť už jsem teď stará v očích těch, kteří chodí na diskotéky. No dobře, já vzhledově vypadám stará stejně jako ony, i když je mi o pět let víc, ale to myšlení je jinačí.

Fakt? Fakt je myšlení jinačí, když tady píšeš jak seš celé prázdniny v lihu a chceš hulit?

Nedělám to proto (to pití), abych byla opilá. Dělám to proto, abych utekla před tou zasranou realitou. Před tím vším co mě tak štve. Před sebou samotnou. Neutečeš!

Všechno je jinačí, než jsem si před prázdninami představovala. Od Á do Zet. Mám chuť si aspoň zapálit jednu z těch zbývajících modrých nebudu dělat reklamu, které mám tajně schované v šuplíku. Pro největší případ nouze. Zapřisáhlá nekuřačka. Taky si asi brzy zapálím. Pro ten pocit uvolnění.

Piju, kouřím, dělám blbosti, chovám se na sedmnáct a balím cizí kluky. Všechno jen proto, že mi chybí ten pocit být obdivována, jedinečná. Ta krásná. Něžná Víla. Princezna Pivěnka Namol.

Proč chceš pořád víc? Nemáš už dost? Máš partnera, se kterým budeš bydlet. Máš závazky. On tě miluje. Rozmazluje si tě. Tak proč chceš pořád, sakra, víc?!

Momentálně chci jednu věc. Ale o té se raději nebudu zmiňovat. Nechci. Už ne.

Vždycky to dopadne stejně, co jsi, ty krávo, čekala?

Vzpomněla jsem si na pěkné heslo. Když tě život někdy ničí, usměj se a měj ho v piči.

Takže se usmívám vážení.