Knížky 2017 - část 2

Druhá a tedy závěrečná část knížek, které jsem stihla přečíst za uplynulý rok. Myslím, že tady jde nejvíc vidět moje náladovost a různorodý vkus.

Ve čtečce na doporučení (8):

Frankl - A přesto říci životu ano

Rowlingová - Harry Potter a prokleté dítě

Cílek - Olga Hepnarová

Orwel - 1984

Minier - Zkurvenej příběh

Kondo - Zázračný úklid - Pořádek jednou provždy

Šabach - Hovno hoří

Kupka - Krvavé jahody

Frankla jsem si chtěla přečíst už během studia. Doporučovali mi ho snad všichni. A měli pravdu. Tuhle knížku by si měl přečíst úplně každý…

Harry Potter. K tomu snad ani není co dodávat. Přečteno během několika hodin. Nemůžu to hodnotit špatně, protože v tomto kouzelnickém světě jsem vyrůstala. Ale to, že to nepsala přímo Rowlingová se v příběhu odráželo bohužel hodně.

Příběh Olgy Hepnarové mě dostal. Když jsem ho dočetla, musela jsem ho vstřebávat ještě dlouhou dobu… A stejně jsem se cítila, když jsem dočetla Krvavé jahody.

Zkurvenej příběh byl vážně zkurvenej. Ono to bylo tak překombinované, že vlastně už absolutně netuším, kdo s kým, kde a proč.

1984. Farma zvířat mě bavila. Ale tomuhle jsem nemohla přijít na chuť a dočetla jsem pouze z povinnosti. Myšlenky byly zajímavé, pro všeobecný přehled určitě dobré, ale ten styl mi nesednul.

Od Šabacha jsem čekala víc. Protože ho všichni vychvalovali a já ho chtěla číst už od gymplu. Protože Pelíšky… Kdybych je neznala, tak by se mi to líbilo. Takhle mě to prostě zklamalo.

Zázračný úklid mě chytl. Dělala jsem si přes noc výpisky a hned druhý den začala vyhazovat. Několik pytlů oblečení skončilo v Adře, za zbytečné papíry a časopisy jsem si vydělala desítky korun. Vlastně za nic. Vyhodila jsem koberce, pořídila si plovoučku, všechno nastrkala do skříní. Místo dlouhého uklízení mám teď se vším všudy hotovo za deset minut. Tuhle knihu bych vážně doporučila všem, co nemaj systém, tak jako jsem ho neměla já.

Poklady z půdy (4):

Drda - České pohádky

Christie - Třikrát slečna Marplová

Kutinová - Gabra a Málinka: Povedené dcerky

Kutinová - Gabra a Málinka ve městě

Drdovy pohádky jsem jako dítě neměla ráda, a tak jsem jim při úklidu chtěla dát druhou šanci. Pro mé dětské já tam byla hrozně složitá slova a dlouhé věty. Jenže i když jsem vyrostla, slova v knize se nezměnila. A tak zůstávám dál u Němcové, Grimů a Erbena.

Trochu se stydím za to, že miluji detektivky a s Agátou jsem začala až loni, každopádně můžu říct, že předčila má očekávání a hltala jsem to jedním dechem.

No a o Gabře a Málince už jsem se tady zmiňovala. Nejoblíbenější knížky mého dětství, které nejde nemilovat.

Poklady z knihobudky (4):

Lee - Jako zabít ptáčka

Twain - Tom Sawyer detektivem a jiné povídky

Jirásek - Filosofská historie

Jirásek - Psohlavci

Máme u nás knihobudku, ve které si kdokoli může cokoli půjčit, přidat, vrátit, nechat. A protože jsem tam díky Zázračnému úklidu umístila desítky knih, za odměnu jsem tam různé poklady i našla.

Jiráska miluji. Jsem praštěná, protože mě od něj všichni odrazovali, ale třeba celého F. L. Věka jsem zhltla během některých letních prázdnin na gymplu. Takže když jsem teď našla Psohlavce a Filosofskou historii, byla jsem vyloženě šťastná. Miluji češtinu, takže ten jazyk je pro mě jako pohlazení na duši. A jako bonus jsem si ujasnila, že ani za sto padesát let se povaha Čechů nezměnila a stále prožíváme stejné radosti a trápení.

Od Marka Twaina jsem vůbec nevěděla, co můžu čekat. Krom názvů jeho děl jsem o něm nikdy víc neslyšela, navíc se mi ještě pletl s Dickensem. Proto mě potěšilo, že tato jeho kniha byla vtipná, plná mnohdy až ironického humoru, přesně tak, jak to mám ráda. Pobavila jsem se u toho.

Jako zabít ptáčka. Knížka, ke které bych se asi nikdy nedokopala, ale když mi byla naservírovaná přímo takto na stříbrném podnose, byl by hřích ji nečíst. Teď už můžu říct, že bych litovala, kdybych ji nečetla. Hrůzný příběh popsaný očima nevinných dětí. Myslím si, že se v té knížce dalo najít plno myšlenek, které jsou aktuální i pro současnost v naší zemi.

Tak. A tohle jsou všechny za loňský rok. Doufám, že letos jich bude ještě víc a že si zase trochu rozšířím obzory… Protože když reálný svět stojí za nic, tak v tom knižním se vždycky cítím ve své kůži.