Knížky 2017 - část 1

Už dlouho jsem neměla tolik času na čtení jako v roce 2017. A protože mám fakt špatnou paměť a málo trpělivosti, nemám na to vést si pravidelný čtenářský deník. Tak si čas udělám aspoň teď a všech 38 knížek, které jsem letos přečetla, si sem vypíšu. Respektive… Přečetla jsem jich o několik více, ale psát o odborných knížkách týkajících se studia? O Vánocích? Ne!

Psát recenze mi přijde zbytečné, jsou jich na internetu stovky. Ale pár vět, které vystihnou mé pocity, si neodpustím. Jo a rozdělila jsem si je možná trochu chaoticky, ale tak, abych se v nich vyznala já. A to podle toho, kde jsem k nim přišla.

Moje klasika (13):

Zibura - Pěšky mezi buddhisty a komunisty

Landa - Všeník

King - Konec hlídky

King - Pistolník

King - Tři vyvolení

Deaver - Kamenná opice

Deaver - Ocelový polibek

Deaver - Pokoj smrti

Deaver - Tak trochu šílení

Bukowski - Škvár

Bukowski - Všechny řitě světa i ta má

Backman - Muž jménem Ove

Backman - Tady byla Britt-Marie

Knihy, které miluji a dostávám pravidelně k Vánocům, svátkům, narozeninám. Kinga a Bukowskiho žeru už hodně dlouho. Deavera jsem začala číst tím stylem, že jsem čekala v Praze na vlak do Ostravy a šla si zkrátit čas do knihkupectví. Hledala jsem nejtlustší knihu za nejlevnější cenu. Našla jsem právě jeho knihu ze série s Rhymem. Konkrétně jedenáctou v pořadí. Čtu je na přeskáčku a vlastně mi to vůbec nevadí, i tak jsem se do těch knih zamilovala. Prvního Backmana jsem si koupila ve stejném knihkupectví. Tentokrát jsem však hledala nejmenší a nejlehčí knihu, která mi nezabere moc místa v tašce… A taky jsem si ho hned zamilovala, protože jen on mě dokáže na jedné straně rozesmát a na druhé rozbrečet dojetím. Landa je klasika, protože ho zbožňuji už od chvíle, kdy jsem jako dítě v rodiččiných věcech našla kazetu Chcíply dobrý víly. A Zibura? Prostě ten vtipnej týpek z AZ kvízu. Jeho knížky čtu, protože jsem líné prase a k tomu stydlivá, takže bych se nikdy nedonutila k tomu jít sama poznávat svět.

Dárek, výhra, půjčeno (5):

Czendlik - Postel, hospoda, kostel

Dedopulos - Detektiv v nás

Vávra - Těžký boty to vyřešej hned

Timmer - Pět dní

Graham - Rychleji mluvit nedokážu

Detektiva v nás jsem vyhrála. Kecám. Vyhrál to Kladeňáček. Vím, vím, říká se, darovanému koni na zuby nehleď… Ale horší knížku jsem snad ještě nečetla. Většinu hádanek jsem uhodla během půl minuty. Překlad dělal totální amatér, takže tam byly chyby pravopisné, stylistické, překladové. Ne, už nikdy víc…

Pět dní mi půjčila známá a měla jsem s tím naprosto stejný problém. Přes všechny hrubky jsem se vůbec nedokázala vžít do příběhu. Tak možná někdy v originále…

Těžký boty. Bože můj, může pro někoho, kdo celou pubertu miloval Orlíky a lítal se skinama existovat lepší knížka? Jako ok, bylo to psáno tak rozházeně, že se to skoro vyrovnalo mé diplomce, ale jméno Landa se tam objevilo fakt hodně krát, takže za mě spokojenost.

Czendik. K němu vlastně nechci psát asi nic. Sama nemám ráda, když to mě někdo hustí náboženské kecy. Je to knížka vedena jako rozhovor s chytrým mužem, jehož hlavní heslo je: Budit jen v případě zrušení celibátu.

Rychleji mluvit nedokážu. Vyrostla jsem na Gilmorových děvčatech. Milovala jsem Logana. Pane bože, kdo by ho nemiloval. Vždyť je tak sexy! A Kladeňáček má jeho rysy, heč. No a každá pořádná fanynka Gilmorek by měla mít tuhle knížku. I když jsem od ní asi čekala trochu víc informací o Rory, tak se mi stejně líbila.

Z levných knih (4):

Hewson - Skleněný hrob

Deary - Stín šibenice

Poe - V mistrově stínu

Lapena - Manželé odvedle

Manželé odvedle jsem si koupila kvůli nálepky bestseller. Pro tentokrát na Ostravském nádraží. V Praze už jsem ji měla přečtenou. Kdybych z toho vytrhla poslední stránky, tak bych řekla, že to byla fajn knížka. Ale vzhledem k tomu, že tam ta poslední kapitola byla… Opravdu ta ženská byla při smyslech, když to psala???

V mistrově stínu jsem si koupila a bohužel pro mě jsem si nepřečetla anotaci, ale pouze nápis King, Deaver a ostatní uvádějí povídky A. E. Poa. Moje chyba, že jsem čekala, že Deaver, King a ostatní dostanou víc prostoru. Takže jsem si vlastně koupila knihu Poeových povídek. A ty se mi líbily, jak by taky ne…

Stín šibenice patří mezi knihy ze série Děsivých dějin. Milovala jsem je, když jsem byla malá! Milovala jsem díky nim dějepis. Nemohla jsem to v tom knihkupectví nechat. A malá nebo velká, tento vtipně podaný dějepis mě baví pořád stejně.

Skleněný hrob. To mi koupil vlastně Kladeňáček, protože se mu líbil obal. No jo, nesuď knihu podle obalu. Příběh fajn, ale styl psaní byl takový rozvláčný, že jsem se do toho musela nutit. Víc knih od Hewsona bych asi nechtěla číst.