"Hlavně se mi nekoukej do očí, ať se nezamiluješ," řekl mi kdysi týpek ve stanu. Týpek kterého jsem znala hodinu než jsem se s ním vyspala. A tahle rada mi dost pomohla v následujících letech. A taky jsem si na ni vzpomněla teď.

Když jsme se po sobě váleli, smáli se a líbali. Kamarád s výhodama. Jasně. Už téměř rok. Vtipný.

Pusinka na čelo, na líčko, na krk. 

Objímání ve spánku. 

Naprosto odlišné názory, ale v některých ohledech vlastně úplně stejné. 

Tři dny upřeného koukání do očí a neustálých dotyků. 

Jo, zamilovala jsem se. 

A teď to zase bude chvilku bolet, než mě ten cit přejde. 

Ale chci, abych si zapamatovala tuhle chvíli, a budoucí Víle ji vzkázala: "Stálo to za to!!!"

Neříkáme si, že se máme rádi. 

Říkáme si, za co jsme vděční. 

A to je možná důležitější.

To je ta podstata.

Díky, cizinče.

Díky.