"Hlavně se mi nekoukej do očí, ať se nezamiluješ," řekl mi kdysi týpek ve stanu. Týpek kterého jsem znala hodinu než jsem se s ním vyspala. A tahle rada mi dost pomohla v následujících letech. A taky jsem si na ni vzpomněla teď.
Když jsme se po sobě váleli, smáli se a líbali. Kamarád s výhodama. Jasně. Už téměř rok. Vtipný.
Pusinka na čelo, na líčko, na krk.
Objímání ve spánku.
Naprosto odlišné názory, ale v některých ohledech vlastně úplně stejné.
Tři dny upřeného koukání do očí a neustálých dotyků.
Jo, zamilovala jsem se.
A teď to zase bude chvilku bolet, než mě ten cit přejde.
Ale chci, abych si zapamatovala tuhle chvíli, a budoucí Víle ji vzkázala: "Stálo to za to!!!"
Neříkáme si, že se máme rádi.
Říkáme si, za co jsme vděční.
A to je možná důležitější.
To je ta podstata.
Díky, cizinče.
Díky.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář! :-)