moje stíny

Jsem náladová. Každý den jiná. Na každého jiná. V každé situaci odlišná...

Ta, která na blogu vyjadřuje všechny své strachy. Všechny démony.
Ta, která když jde ven s kamarády, směje se nejvíc z celé party.
Ta, která některé dny žere jenom čokoládu.
Ta, která v devítce ze všeho nejvíc chtěla jít na automechaničku a navigovat v rally.
Ta, která šla na gympl a následně psychologii a všichni si mysleli (a někteří doteď myslí), jak to byl její jediný sen.
Ta, která dokáže platonicky milovat až za hrob, sní o svém rytíři na bílém koni a romantické lásce.
Ta, která miluje sex a dokáže ho oddělit od lásky.
Ta, která vypadá na patnáct.
Ta, která se dokáže i s padesátiletým bavit jako se sobě rovným.
Ta, která je introvertka a dělá jí potíže mluvit, když jsou u toho dva a více lidí.
Ta, která co řekne, to perla a všichni ve skupině cizích lidí se začnou smát. Smát, ne vysmívat.
Ta, která vypadá jako něžná Víla.
Ta, která si vezme vysoké boty s ocelovou špičkou, ohrne džíny a vyrazí sama do víru velkoměsta.
Ta, která se bojí samoty, tmy, výšek, pavouků, berušek a motýlů.
Ta, která miluje kolotoče. Hlavně ty, které jsou vysoko a rychle.
Ta, která si ani v blbém KFC neobjedná sama a schovává se za záda svému milému.
Ta, která je tak samostatná, že ostatní závidí. Třeba když se rozhodne, že se odstěhuje na druhou stranu republiky, sbalí si kufr a prostě odjede.
Ta, která je ctižádostivá.
Ta, která neví, co chce.
Ta, která potřebuje racionálně zdůvodnit i přesný postup obalování řízků v trojobale.
Ta, která si vykládá s menhirem na Vyšehradě a mrtvou babičkou.
Ta, která měla vždycky skvělé známky z matiky i češtiny.
Ta, která si hraje na to, jak matice nerozumí, jen aby zapůsobila na muže...
Ta, která nenávidí, když se jí lidé dotýkají.
Ta, která miluje, když se jí muži dotýkají.
Ta, která dokáže zakopnout i v sedě.
Ta, která miluje procházky.
Ta, která má plnou hlavu vzdušných zámků a příběhů.
Ta, která miluje hudbu a zná texty všech písní, které kdy slyšela, zpaměti.
Ta, která si doma věčně zpívá.
Ta, která zpívat neumí.
Ta, která udělala v životě plno kravin.
Ta, která se stydí jen za jednu věc...
Ta, která umí říct pravdu tak, aby zněla jako lež.
Ta, která je sarkastická a ironická.
Ta, která je na všechny milá.
Ta, která umí bezvadně jednu věc - urážet. Tak, aby se tomu ten druhý ještě sám zasmál...
Ta, která ráda poučuje.
Ta, která se poučovat nenechá.
Ta, která manipuluje.
Ta, která s sebou nechává manipulovat.
Ta, která se nebojí říct "nevím" a "neumím to".
Ta, která to říkat nepotřebuje.
Ta, která by mouše neublížila.
Ta, která si vybíjí zlost tím, že musí někoho udeřit.
Ta, která, když někdo řekne "by jsme" okamžitě nahlas řekne "bychom". Naučila jsem to slovo říkat už mnoho lidí.
Ta, která o sobě hrozně ráda mluví.
Ta, která o sobě nikdy nikomu nic neřekne.
Ta, která je prostě jiná.
Ta, která je vlastně úplně stejná.

Každá z těchto vět samostatně mě vystihuje. Všechny věty dohromady o mně dávají komplexní obrázek. Který by šel shrnout jednou jedinou větou. Vychcaná manipulativní mrcha, která přesně ví, jak na lidi, aby jí zobali z prstu. A ono je to vlastně hrozně jednoduché chovat se tak, aby ostatní dělali to, co po nich chci... Celé kouzlo je v tom být milá a usmívat se...