Vlastně to je hrozný, že člověku musí dojít taková zásadní věc až během dospělosti.

Že je OK mít emoce. 

Že nebyly OK věty jako: "Proč jsi taková, když ještě před chvílí jsi byla normální?" 

Protože normální je být šťastná, smutná, navštvaná, i bez nálady.

Všechno tohle je normální.

A prožívá to každý.

A když mi teď zabylo něco líto, jako první myšlenka se objevila: "Už zase začínáš.."

Až vědomě jsem si musela říct, že jo, klidně můžu začínat. 

Klidně můžu bejt smutná z toho, že něco nevyšlo.

Můžu. 

A je to v pohodě.

Protože můžu prosedět večer zabalená v dece na gauči a smutnit. 

Že jsem tady sama.

Protože rozumím tomu, že vstávat ve tři ráno, ujet přes čtyři sta kilometrů a potom jít do práce, člověka vyčerpá. 

A stejně tak mám nárok na to být z toho přešlá, protože jsem se těšila. 

Obojí je naprosto OK.

 

A taky je ok mít myšlenky na to, že je dnes den Pí.

Možná proto mi napsal ex svůj dnešní program. 

Že byl se svou nejlepší "kamarádkou".

A je naprosto ok si ve své hlavně hned vymyslet tenhle ten trapno vtip.

Slavili její svátek.

Protože ona to je Pí - ča.