-

Nějak jsem začala zase ujíždět na poezii.

Beatnici. 

A zase se potřebuji vypisovat. 

Asi mám chuť tvořit.

Blbý, když nemám talent.

A inspiraci.

Možná to je tím, že už zase pravidelně čtu.

Denně. 

Krátké chvíle klidu pouze pro mě.

Zpívám si.

I když to neumím.

Maluju.

I když to neumím.

Nutně si potřebuji přivést ukulele, na které jsem nesáhla pár let.

I když to neumím.

Protože život není o tom něco umět. 

Život je o radosti, se kterou děláme věci, které neumíme.

Možná je to tím, v jakém prostředí se pohybuji.

Je inspirující.

Co covid dal a vzal?

Mně dal zkušenosti z filmového průmyslu.

Protože ten se jako jeden z mála nezastavil.

Není tak těžké jít si za svými sny. 

Stačí bejt vytrvalej. 

A nepřát si ptákoviny.

Stačí se snažit. 

A jít.

Nikdo jinej to za nás neudělá.

Komentáře

  1. stuprum17. června 2021 v 16:03

    Maluješ, zpíváš, básníš. Je něco, co jako renezanční člověk nedovedeš? Pro mě hluboká inspirace.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Víla18. června 2021 v 12:14

      Mezi mnou a renesančními lidmi je velký rozdíl. Oni to, co dělají, umí. :)

      Vymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář! :-)

Populární příspěvky z tohoto blogu

-
Je jednoduché stěžovat si na věci, které štvou, nebo by určitě štvaly všechny. Neuklidil, nevypral, snědl... Bla bla bla. Klasika. Ale co když duši tíží něco jiného. Něco, na co by si ostatní nestěžovali. Co by brali, radovali se a svět by byl růžovej. Nebo by to naopak hned zavrhli a bylo by to jasný. Jenže někdy to takhle jasné není. Myšlenky vrtají hlavou jako kůrovci ve smrku ztepilém. Stokrát během dne změnit názor. Před spaním polykat hořké slzy. Ráno dát té myšlence šanci. A o pět minut později to zase zavrhnout, jako tu nevětší blbost na světě.    Buď trochu "yes man". Nedělej to! Nechceš to! Vezmi tu příležitost! Utrápíš se. A ty to víš. Přizpůsob se někdy. Dělej věci podle sebe. Nebuď tak sobecká. V tomhle buď sobecká! Zkus vymyslet kompromis. Ale jak?   Když já nevím, jestli to je hrdost, co bych musela překonat... A nebo šestej smysl, kterej mě varuje... Když já si věci potřebuji rozhodovat sama a ne bejt postavena před hotovou věc. Takhle se vztah nedělá přec...
Další informace

Čtyři

-
Dej mi moje čtyři měsíce. Dej mi to, na co měla nárok ta přede mnou. Prolitá litry alkoholu. Zakouřená všemi těmi dýmy z cigaret. Spousta nových tváří a jmen. Karty, fotbálky, šipky. Kvízy. Filmy, reklamy a seriály. Do postele se dostávat až dlouho po půlnoci. Všechna ta poslední metra a noční tramvaje. Pláč v Boltech. Smích v hospodách. Zpěv a tanečky. V nočních ulicích. Panické úzkosti spláchnuté panáky drahého rumu. Miliony modřin a rozbitá záda. Dlouhé procházky. A krátké okamžiky... Tři extrémně intenzivní měsíce. Dej mi ještě ten jeden. Ten, na který měla nárok i ta přede mnou...
Další informace
-
Víš, já to na tom tvém hlase slyším. Říkej si co chceš, ale je to tam. Když se zase tak měsíc neuvidíme, tak tě to přejde, tak jako už to tady bylo. Ale teď to tam máš. Tu jiskru. Tu kterou zapíráš. Ale víš, když jsme se tady prali, lechtali a smáli se, tak jsme to v těch očích viděli. Měl jsi tam ty jiskřičky. Měl. Tak mi nekecej.  Víš, chtěla bych ti říct jednu věc. Jedno tajemství. Tohle je poprvé, co je to všechno tak moc opravdové, že se toho bojím.
Další informace