-

Padesátiminutový hovor. 

Holka, která netelefonuje.

S úsměvem od ucha k uchu.

Hrátky s hlasem.

Počúvaj ma...

Poslouchám tě...

Nekonečné plánování.

Znovu se učím lidem věřit.

Učíme.

Oba.

Vždycky to přijde, když to nehledáš. 

Když řekne Ř, tak taju.

Příbor.

Kámo.

Ach...

Jo.

Komentáře

Okomentovat

Děkuji za komentář! :-)

Populární příspěvky z tohoto blogu

-
Je jednoduché stěžovat si na věci, které štvou, nebo by určitě štvaly všechny. Neuklidil, nevypral, snědl... Bla bla bla. Klasika. Ale co když duši tíží něco jiného. Něco, na co by si ostatní nestěžovali. Co by brali, radovali se a svět by byl růžovej. Nebo by to naopak hned zavrhli a bylo by to jasný. Jenže někdy to takhle jasné není. Myšlenky vrtají hlavou jako kůrovci ve smrku ztepilém. Stokrát během dne změnit názor. Před spaním polykat hořké slzy. Ráno dát té myšlence šanci. A o pět minut později to zase zavrhnout, jako tu nevětší blbost na světě.    Buď trochu "yes man". Nedělej to! Nechceš to! Vezmi tu příležitost! Utrápíš se. A ty to víš. Přizpůsob se někdy. Dělej věci podle sebe. Nebuď tak sobecká. V tomhle buď sobecká! Zkus vymyslet kompromis. Ale jak?   Když já nevím, jestli to je hrdost, co bych musela překonat... A nebo šestej smysl, kterej mě varuje... Když já si věci potřebuji rozhodovat sama a ne bejt postavena před hotovou věc. Takhle se vztah nedělá přec...
Další informace

podivní kamarádi

-
"Ty ho máš ráda fakt hodně, že?" "Proč myslíš?" "Protože jsi na gymplu z matiky propadala. A teď je jedna v noci. Dva dny před Štědrým dnem a koukej se na to, co děláš. Všichni pečou, chystají Vánoce, spí.. A ty? Ty tady počítáš integrály, které jsi v životě neuměla, jen proto, že ti do toho zakódoval číslo, které by ti každý jiný řekl bez váhání. Tohle prostě neuděláš kvůli člověku, na kterém ti nezáleží..." Ach, Jessi...
Další informace

It's fun, I try to run. But never feel alive

-
Byla v deváté třídě. Prospěla s vyznamenáním. Jako už tolikrát předtím. Bylo předurčené, že má mířit na gymnázium. Stejně asi jako dalších deset lidí ze třídy. Věděla, co chce dělat a že je k tomu potřeba vysoká škola. Ale přesto nechtěla jít tam, kam šli všichni. A tak zvolila kompromis. Gymnázium ano. Stejné město ne. A tak jako jediná dojížděla dvacet kilometrů. Protože by další roky s nimi nepřežila... Protože si doteď živě pamatovala okamžik, kdy se rozhodla pro dojíždění. Bylo to po větě spolužačky, která jí říkala: "...No a jeden týden nás bude do školy vozit můj táta a druhý týden tvoje máma!" Protože nechtěla, aby někdo její život plánoval za ni. Protože na to byla moc sobecká... Byla ve čtvrťáku. Už dávno neměla vyznamenání. Vlastně už dávno netušila, jak na vysvědčení vypadá jednička. Dobře, dobře, dobře, dostatečně, chvalitebně, uvolněna, dobře, dobře... Pořád měla stejný cíl. Ale už zase přehodnotila město. Všichni šli do Ostravy. Tak se to očekávalo i od ní. Dal...
Další informace