Jsi pořád ten stejný kluk, o kterém v noci sním. Už tolik let. Až mi to přijde praštěné. A všem okolo taky.
Vyznávala bych ti city od rána do večera a stejně by to bylo málo. Jsi má nenaplněná touha. Ten, vedle kterého jsem vždy mohla růst.

"Když má ten záchvat, tak tam vedle něj jen sedím, aby věděl, že tam pro něj jsem, a mlčím."

Tak jako jsi kdysi mlčel, když jsme byli spolu? Když nemělo smysl, abys cokoli říkal, protože by se to tím jen zhoršilo? Uvrhnul jsi mě do deprese jen proto, abys pak byl ten, kdo mě z ní léčil. A ne, tohle není fér. Do té depky jsem se tehdy hodila sama. Kdybych nebyla hloupá, mohlo do všechno možná dopadnout jinak. Ale já jsem vždycky byla hrozně emocionální.

Víš, co je fakt ironické? Že si všichni myslí, že jsem se do Prahy stěhovala kvůli J. Přitom ten pravý důvod byl, že jsem si říkala, že když jsi to zvládnul ty, tak to mohu zvládnout i já. A takhle to bylo s většinou mých cílů. Zvládáš dovolené sám? Tak jo, pojď, zvládnu to sama taky. 

Když jsme spolu teď seděli na té kávě, tak jsem si všímala toho, jak se klepu, když vedle tebe jsem. Nerozumím tomu proč mé tělo reaguje takto i po těch letech. Proč nedokážu být uvolněná. Proč mi tak strašně záleží na tom, co si o mně myslíš. 

Mám problém s tím, že nevím, co si víc v životě přát. Že mě tolik omezuje, kolik mám možností, až jsem z toho ztratila veškeré sny. Přitom ten jeden sen v duši mám. A bojím se na něj myslet, aby mi neublížilo, kdyby se nesplnil. Což je samozřejmě hloupost, protože ty promarněné naděje bolí víc, a možná už není co riskovat, když je nám třicet. 

Přála bych si vědět, jak jsi to měl ty. Přála bych znát odpověď na to, co znamenalo to tvé "leda že", a jestli jsi v tom mém "ahoj" slyšel všechny ty (po)city, které jsem do něj nevědomky promítla. Přála bych si vědět, jak to máš se vztahy, a jestli jsi mě někdy měl rád. Přeju si tušit, jak moc mi mažeš med kolem pusy, a jak moc je pravda vše, co mi říkáš. Přála bych si umět rozeznat to, co říkáš, od toho, co chci slyšet. Přála bych si, abychom se někdy objímali o chvilku déle. Aby ten pohled do očí někdy neskončil tak brzy. Přála bych si.. Přeji si dát nám šanci. Když už se po dvanácti letech stalo, že jsme oba ve stejnou chvíli single. Možná je na čase toho konečně využít...