trenta sei

Dělám blbosti.. Ale stejně si myslím, že to je někdy potřeba...

 

Nestalo se mi předtím, že bych se do někoho tak moc zabouchla na první pohled. Zastavils mě na ulici, pozval mě do tvé restaurace a já šla. Víš, že jsem skoro brečela, když jsi mi ten první večer nedal své číslo? A ano, moje vina, že jsem neuměla italsky a že jsem ti nerozuměla, že to, co jsi mi šeptal do ucha, bylo, abych přišla po zavíračce. 

Fakt netušíš, jak jsem byla ten druhý den vděčná, že jsi na mě odpoledne čekal s mobilem v ruce a o číslo sis řekl. Jak jsem byla šťastná. Kvůli takové kravině. A jak jsem byla natěšená, když jsme v noci šli ven.

Seběhla jsem schody. Mávls na mě. Zašli jsme za roh. Políbili jsme se. Hned. Proč to oddalovat. Nerozuměli jsme si ani slovo, ale to ničemu nevadilo. Ty tvé uhrančivé oči a božský úsměv...

Jsi všechno, co se mi běžně nelíbí. Jsi starší a jsi jiné víry. Z jiného kontinentu. Ale pane Bože... Jsi tak sexy!!! 

Seděla jsem na tobě na té lavičce a jenom jsme se chvíli objímali. Držel jsi mě pevně a hladil po zádech. Koukali jsme se do očí. A pak jsme dělali různé jiné činnosti, ale právě to, jak jsi mě hladil, to je to, po čem se mi dnes večer stýská. To, že jsme byli v přítomném okamžiku, tys mě poslouchal a vlastně nevím, jak moc jsme si rozuměli nebo ne. Ale říkal jsi mi věci, které mi kluci předtím neříkali. A tys nebyl kluk, tys byl muž. Možná jsi mi kompenzoval trošku tatínkovský komplex. Kdoví. Říkal jsi mi, co na mě máš rád a proč. Tvrdil jsi mi, jak jsem nejkrásnější holka na světě, a že taková už do tvé restaurace víckrát nepřijde. A tvrdils mi, jak si budeme i dál psát až odjedu. 

A fakt že jo. Psal jsi mi. A pak jsme přestali.

Ale dneska, dneska mi bylo smutno. 

Prošla jsem recenze tvé pizzerie a viděla tvou fotku. Ty tvé zuby s mezírkou. Oči, do kterých by se zamiloval každý...

Fakt mi doteď hlavou zní to, jak jsme šli, zmáčkl jsi mi ruku a několikrát zopakoval, že "this night must be a dream. I am dreaming right now. Everything is so beautiful that it can't be true".

Tak jsem ti napsala já. Jak se máš.

A odpověď přišla v sekundě. 

"I miss you!"

A kdybys věděl... Jak moc mi chybíš ty... Jak moc si přeju, abys za mnou přiletěl.. Jak moc je tohle nerozumné.... Ale vážně bych to teď chtěla. Hovořit s tebou tou lámanou angličtinou, procházet se po Praze a ukazovat ti ta nejkrásnější místa zde...

Protože jediné, co si vyčítám, je, že jsem té noci nesešla ty schody podruhé, když jsi mi napsal: "Please come here one more time, i am in restaurant and waiting for you...".