Když budeš těžší než vzduch, zůstanem v obětí o trochu dýl

- Slib mi, že mi neublížíš.

~ Užiješ si to. 

- Slib mi, že neublížím tobě. 

~ Neboj se. 

- Bojím se... 

~ Bude to paráda. Jo?

- Dobře.

A tak jsem přežila let ve vzdušném tunelu. "Přežila" je jediné správné slovo, páč slovo "letěla" jsem by bylo hodně vznešené. Asi bych se měla vzdát představy, že jsem orel. A připustit si, že jsem nekoordinovaný pytel brambor. 

Byl to jeden z nejzajímavějších zážitků mého života. Asi to v sobě budu zpracovávat ještě dlouho. 

(Kdyby ti řekl, ať skočíš z okna, tak skočíš? - Nevím. Řekl skoč do prázdna a věř mi. To je rozdíl.) 

Doporučuji zalítat si. Ten pocit byl nádherný. Jen doporučuji jít tam v lepším psychickém rozpoložení. S cizím instruktorem by to bylo možná lepší, než s takhle blízkým kamarádem.

Ironické. Klasicky.

Protože teď mě to štěstí zase hrozně bolí.

Radost vyčerpává.