And the memories bring back, memories bring back you
Paměť je zvláštní věc. Nejsem zrovna nostalgický typ. Nežiju minulostí. Pořád se koukám dopředu a snažím se jít za svými cíly. A většinou se mi to i daří. Ale pak se mi to v hlavě vždycky něčím sepne a najednou se mi vždycky vybaví něco, po čem se mi začne hrozně stýskat. Vždycky jsem byla jiná. Vždycky jsem byla ta, která měla kamarády kluky. Protože mi s nimi vždycky bylo lépe. A oni si pak vždycky našli holku a já šla na druhou kolej. Na třetí, na čtvrtou... Až jsem vypadla úplně. Nedivím se. Ze svého holčičího poledu přítelkyně nesnesu, když se některá baví s Ním. Z pozice kamarádky to taky beru... Jen si pak nesmím připomínat to, co bylo...
Vzpomínky, při kterých se někdy divím, že jsem neskončila mrtvá. Nebo ve vězení.
Chvíle, kdy jsme bloudili ráno před zkouškou Brnem, abychom se v nějakém nonstopu ožrali. Kdy jsme zjistili, že většina nonstopů mezi 8-10 zavírá. Kdy jsme si googlili nejbližší hodinový hotel. A zjistili, že se dá rezervovat jedině na dvě hodiny, tak jsme to vzdali. Kdy jsme autem ze školy jezdili takovým způsobem, že to ani po těch letech není legální psát sem, protože by mi ten řidičák vzali ještě zpětně. Kdy jsem se provokativně parádila, čekala na konečné zastávce u VUT zbytečně brzy a užívala si pohledy kluků. Kdy jsme se dostávali ve všech frontách dopředu, protože "těhotná žena prochází, jste snad slepí?". Kdy mi v Albertu na Svoboďáku ztropil takovou ostudu, že se doteď stydím tam páchnout. Kdy jsem s ním na telefonu strávila hodiny po tom, co se rozešel s přítelkyní, se kterou byl pět let. Kdy se mi po maturitě upřímně vysmál, že Vietnamec má z češtiny za 1, zatímco Ostravačka dostala dvojku. Kdy mi posílal různý vzorečky a dělal si ze mě srandu, že jim vůbec nerozumím. Když pomocí vzorečku počítal frekvenci mé periody v hertzích. Kdy na mě používal slova jako kontingence, derivovat a integrál. Kdy mě neustále zkoušel ze sortimentu mekáče, protože to přece po vystudování lidi z fildy dělají.
Je to prostě divný, když člověku někdo vstoupí do života, udělaj spolu tolik ptákovin... A pak už si zase žije každý svůj život na jiné straně republiky. Někdy by mě prostě zajímalo, jestli si na mě ti lidi taky někdy vzpomenou....
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář! :-)