Ne. Raději knihu.

Vždycky se rozčiluji na instagramu, když se tam nějaká "celebrita" vyfotí z blbého úhlu a první komentáře jsou: "Ty čekáš miminko?" I kdyby ano, tak asi nejsem tak drzá, abych pochopila tady tu módu se na to ptát. Když přece někdo bude dítě čekat, tak mi to řekne, až bude chtít... O to víc se rozčiluji teď uvnitř své hlavy, když se mě během posledních tří dnů na stejnou otázku zeptalo už několik lidí. A není to ani tím, že bych vypadala tlustá z toho, jak jsem přežraná, což samozřejmě jsem. Je to tím, že říkám, že si opravdu panáka nedám. A ne, ani když je to sladké. Ne, fakt, ani víno nechci. Ne. Dokonce ani ten likér.

Nejsem abstinentka. V práci jsme si v mikrovlnce dělaly svařák a ten jsem si s radostí dala. Jen vidím podstatný rozdíl v tom dát si jednu malou skleničku, když si ji dají všichni ostatní na vánočním večírku po vyčerpávajícím pracovním dni, a dát si panáka sama jen proto, že to hostiteli přijde správné, protože nalít mi jenom vodu je dle něj málo. Už v říjnu na srazu z gymplu mi to přišlo pitomé, když jsem pít nechtěla a oni mi toho panáka objednali, musela jsem si ho dát a pak si ho ještě i zaplatit. A pak ještě poslouchat narážky na to, že jsem přece vždycky pila, tak co řeším... Nemám tedy problém nepít, když pijou ostatní. Ale s čím jsem vždycky měla problém je přestat pít ve správnou chvíli. Protože já patřím mezi ty lidi, kterým alkohol chutná. A čím víc ho vypiju, tím mi chutná více. A pak se za sebe stydím. I když doby, kdy jsem podnapilá vyváděla, jsou dávno pryč. Já jsem opilá vlastně jen příšerně upovídaná. Jak jsem jindy introvertka, tak pod vlivem piva vyžvaním všechno. Ostatní jsou pak šťastní, že konečně mluvím. Ale mně více vyhovuje ta poloha mlčící a tiše přikyvující vrby. Umím se kontrolovat, neříkat lidem ošklivé věci, ani nic vyloženě trapného. Jen jsem ráda ta tajemná... Nebo mám jenom špatné zkušenosti s tím, když proti mně pak lidé využívají má vlastní slova. Navíc je mi trochu smutno, když vidím, jak alkohol ničí životy v mém okolí.

A tak do nového roku prosím. Když vám někdo řekne, že pít nechce, nepátrejte po tom proč. Nenabízejte mu víckrát. Respektujte to jeho první ne. A nehledejte za tím víc. Někdy slovo "nechci" opravdu znamená jen "nechci".

A pokud tu otázku přece jen položíte podruhé, nedivte se opravdu hloupé odpovědi hodné takové sarkastické mrchy jako jsem já. Již předem jsem totiž rodičku raději upozornila, že jestli se mě jedna z jejich dalších kamarádek či někdo z příbuzných zeptá víckrát než jednou, zdali si dám alkohol, tak s vážnou tváří odpovím, jednu z následujících variant.

• Konvertovala jsem a má nová islámská víra mi pití alkoholu neumožňuje.
• Panáka si sice nedám, ale jestli máte citrón, můžete mi ho přinést? Ten heroin se s ním pak píchá lépe.
• To vám to není blbý nabízet někomu, koho před měsícem pustili z léčebny?

Takže tak.