dole..

Je to děsně jednoduché dostat se na dno.

V práci být v pohodě, nechat si říkat princezno, panenko, usměvavá vílo.

Tvářit se tak.

Cítit to tak.

A pak přijít domů.

Zabouchnout dveře od bytu.

Nekontrolovatelně plakat.

Zhroutit se v koupelně a z pláče zvracet.

Sedět na zemi a nebejt schopna se zvednout.

Plakat i u blbého čištění zubů.

Usínat vyčerpáním.

A ze spánku se budit s němým výkřikem a lapaním po dechu.

Sny o totální bezmoci.

Cpaní se hořčíkem pro lepší pocit.

Který se nedostavuje.

Usínání přes den.

A ta nesnesitelná bolest hlavy.

...Když mozek říká, že všechno je v pořádku, ale duše ani tělo to nechtějí akceptovat...