Kdo by to tu neměl rád?

TITULKA LŽE, NEJSEM UČITELKA!!!

Je to skvělý pracovat ve školství a mít prázdniny. Vlastně si ty letošní - první pracovní - užívám víc, než kterékoli jiné předtím. Protože jsem celý rok šetřila a tak teď můžu utrácet. Holt mám takový to trauma holky z chudý rodiny, která z prvních peněz začne rozhazovat. Ale žádný pětihvězdičkový hotely u moře.. To ne... Pěkně si jedu po ČR. A s tím utrácením taky kecám. :)

Vlastně mě trošku hodně inspiroval Jess tím, že jezdí na výlety sám. Tak jsem ty letošní prázdniny pojala ve stylu "asociální holka na low cost cestách". I když jen on ví, že jsem to pojala úplně jinak a pro sebe to nazýváme 'po stopách Jesse'. Protože kam jede on, tam je jasný, že se do tejdne objevím i já. ("Ty jsi takový můj ocásek.") Sice to překrytí není stoprocentní, ale na takových 80 % se to fakt kreje. Proč nejezdíme spolu, když chcem na stejný místa, pro mne zůstane záhadou... ("Já nejsem ta, která se nechce setkat..." "A jsem to snad já?")

První dva červencové týdny jsem teda ještě byla v práci, ale jinak jsem do dneška stihla navštívit

• Benešov a Konopiště
• Křivoklát
• Vizovice
• Beskydy (konkrétněji: Lysou horu, Satinské vodopády, Medvědí skálu, Ostrou, Opálenou, Ostravické peřeje)
• Šumavu (Černé a Čertovo jezero, Špičák, Žleznou Rudu, Boubín a prales)
• a soutok Labe a Vltavy u Mělníka.

Což je podle mě docela úspěch.

Všechno tohle mě celé stálo dva tisíce z účtu a ne víc než pětistovku v hotovosti. Takže si to samozřejmě doma hezky schytávají, že jsem nikdy nikde jako dítě nebyla, když to jde takhle levně.

V nohách mám desítky kilometrů, odřený prst na pravé noze, kotník na levé a neskutečně obří modřinu na paži, protože jsme s sebou švihla ve vlaku plném cyklistů přímo na řídítka jednoho z nich...

Zjistila jsem, že jezdit takhle sama je vlastně super. Protože se musím spolehnout sama na sebe a zároveň nemám tu zodpovědnost za nikoho jiného - jakože mě nikdo nebuzeruje za to, že mi to do kopce trvá a on na mě musí čekat. Na druhou stranu se člověk nemá s kým dělit o ten brutálně nádhernej božský pocit třeba zrovna u Čertova jezera, kde jsem fakt jen hodinu seděla a rozjímala. Ale to zase souvisí s tím, že kdybych tam byla s někým, tak mi nedovolí tam sedět tak dlouho...

Ještě mě pár týdnů volna čeká, tak jsem zvědavá, kam mě nohy zanesou. Uvidíme. Protože kdo neplánuje, nemůže být zklamaný. Logicky přece. :)