Poslední překážka

Houpala si nohama a koukala na těch osmnáct metrů ničeho pod ní. Seděla ve výšce, ze které by se jí kdysi dělalo špatně, ale teď si to užívala. Vlasy jí cuchal vítr. Z mobilu do sluchátek hráli The Beatles. V srdci měla to, co už dlouho necítila. A na tváři úsměv od ucha k uchu.

Kdysi dávno si s chlapcem určili pomyslnou hranici. Překážkovou dráhu sestávající z několika milníků. Které nikdy nepřekročí. Nikdy. Tvrdil. A pak ho nechávala, aby kousek po kousku všechny ty překážky odstraňoval. Až mezi nimi zbyla jediná. Něco jako ztrouchnivělý plůtek, do kterého stačilo jen strčit, a on by spadl. Každý stál na jedné straně a ta překážka mezi nimi se již hodně viklala. Možná prostě jen stačí natáhnout ruku.

Ale chtějí ji natahovat? Chtějí se dotknout a zbourat i tu poslední bariéru, která mezi nimi visí? Co se stane pak? Měli by se konečně rozhodnout.

Cítila to tak intenzivně, že to musela napsat sem. Na místo, které šest let leželo ladem. Jenže toho byla naprosto plná...

Bála se. Bála se tak moc, že pokaždé, když chlapec ten plůtek nahnul víc, nenápadně ho podepřela, aby udržela jeho stabilitu a stál rovně ještě chvíli. Měla hroznej strach. Z toho, že to plesnivé dřevo mezi nimi spadne, oba se otočí a půjdou zpátky každý svou cestou. To on to viděl jako ztrouchnivělý plot. Ona tu poslední překážku viděla úplně jiným úhlem pohledu. Pro ni to nebyl kus dřeva. Pro ni to byl magnet. Magnet, který je navzájem přitahoval k sobě. A oni byli své dva protiklady. Jenže kdyby tu překážku odstranili. Nezačali by se spíše odpuzovat?

Někdy je potřeba skočit nohama přímo do neznáma. Jenže se pořád nedokázala rozhodnout. Padali by s chlapcem společně a drželi se při tom za ruce? Padal by jen jeden z nich? A do jaké hloubky? Snad ne do takové, kam koukala ze svého pohodlného místa teď. A co by čekalo dole? Jaké by bylo přistání? Nedokázala se rozhodnout.

Jenže jí položil přímou otázku. A překážka se ve větru houpala podobně jako poletovaly její vlasy všude okolo hlavy. Zatímco na messengeru ťukala odpověď, otočila se na svém místě tak, aby měla nohy nad zemí už jen pár centimetrů. Společně s tlačítkem odeslání zprávy radostně se zídky seskočila. Dřevěnej plot právě spadnul. Zbejval poslední krok. Překročit ho a setkat se tváří v tvář. Tak už se rozhodli.