Only blue or black days

Nikdy se mi nestalo, že bych se až tak v někom nevyznala.

A teď teda nepočítám sebe, to je samozřejmost, že v sobě se neorientuji...

Jeden den jako milius, druhej den drzej.

Ráno rozbrečet, večer rozesmát.

Fakt jsem se strašně zabouchla.

Už jsem ten pocit vůbec neznala.

'Vyřeš si to sama se sebou, a já ti nebudu psát radši nic.'

A tak se pár týdnů nebavit.

Jen o těch nejnutnějších věcech ve hře...

A pak se zase bavit.

Protože si začně on.

Jak mám přes ten monitor poznat, co myslí ironicky a co už ne.

A jak má poznat on, co je ještě sranda a co už myslím vážně.

Tolik různých vět, které bych si chtěla číst stále dokola.

Ale psát si tam, kde se historie neukládá...

A tak si všechno vrývat do paměti.

Usmívat se, když si vzpomenu...

Manipuluje se mnou a já se manipulovat vědomě nechávám.

Rozum zahozený někde daleko.

Princezna.

Oslík.

"...a žili spolu šťastně až na věky... to ne, taková pohádka by byla moc velká nuda..."

A tak on ze mě má srandu a já jsem zamilovaná.

Tak to dál nechávám v rukou hvězd.

Nic jiného nezbejvá...