Krátery na duši...

Chovám se nefér. A uvědomuji si to.

Zas se ve všem placam.

Pořádně nevím, co chci.

Prepadaji mě ošklivé myšlenky plne žárlivosti..

Snažím se je potlačit.

A je milion věcí, kvůli kterým jsem prostě nasraná.

Takze když je nefér tohle, jsem nefér i já...

Už zase se vztekam.

Rozbijim věci, protože tim vybijim svou zlost.

Obrovskou zlost.

Bezmoc.

Frustraci.

Potřebuji cítit fyzickou bolest, abych se uvolnila.

Potřebuji ubližovat...

Fyzicky.

A nevím, proc je to takové, když všechno bylo dobré...

Bylo. Ale není.

Vadí mi malichernosti.

Nevím, co by se muselo stát, aby to bylo v pořádku.

Protože všechno je v pořádku.

Ten zmatek je jen v mě hlavě.

Pomáhám si mentálním tréninkem, dělám všechny ty správné věci, a stejně ten zmrd, kterej mi naseptava hlouposti, v té hlavě je.

A nechce pryč.

Chovám se nefér...

Přehrávám si v hlavě všechno, co se stalo za poslední rok a je mi z toho všeho hrozně. Stalo se toho tolik. Všechno se změnilo.

Jsem nefér.

A musím se naučit ovládat své myšlenky.

Jsou plné zlosti a agrese. A to není dobře ..

Podzim pitomej...

Hlavně nemysli na žlutého slona, Vílo. Z žádných okolností nesmíš na něj myslet...