working hard

"A co ty v té práci vlastně děláš?"

"Proč se ptáš? Vždyť to víš."

"No protože ty mi vždycky jen řekneš - Tohle dělat nebudu, to jsem přehodila na A, tohle se mi dělat nechce, to jsem dala B, tohle dělat neumím, to jsem zanesla C, no a D se nade mnou slitoval, tak mi vyšetřil kdoví kolik klientů... Tak co tam vlastně děláš ty?"

"Prokoukls mou taktiku. Náplní mé práce je tvářít se zoufale a házet na kolegyně psí oči."

Hodili mě do vody. Bez rukávků. Bez pomoci. A tak kolem sebe plácám, jak jen umím. Prvním říjnem začínám vyšetřovat. Neumím to. Nevím jak. Nevím čím. Nemám k tomu potřebné testy, znalosti, ani vyhodnocovací normy.

Ale na rozdíl od své druhé kolegyně, která teď taky začíná, si nepřipadám tak zoufale. Neumím nic, tak se to holt naučím. A jinak, než tím, že začnu jako tabula rasa, to asi nepůjde. A tak se prostě jen (možná naivně) těším.. :)