10 nejhorších...
...Když jsem jako jediná slyšela volat "pomoc", nikdo mi nevěřil, protože to neslyšeli, a ona mezitím ležela venku na sněhu se zlomenou nohou...
...Když jsem přišla domů ze školy a bála jsem se otevřít dveře, stála jsem před nimi asi deset minut, a věděla jsem, že něco je špatně...
...Když přijela záchranka a ona měla tep 200...
...Když pro ni nebyl vhodný dárce kostní dřeně...
...Když jí zbývalo pár dní života a on mi zakazoval navštívit ji a já brečela na té nemocniční chodbě a nemohla jsem jít dovnitř...
...Když ráno zvonil telefon a nikdo ho nechtěl vzít, protože jsme všichni věděli...
...Když jsem ten den, co zemřela, musela do školy...
...Když jsem nemohla na pohřeb, protože "na to jsi ještě malá"...
...Když jsme měli ve škole říkat, jestli nám zemřel někdo blízký, já se poprvé (a naposledy) v životě rozhodla říct něco skutečného o sobě, a učitelka mi řekla, že babička zemřela každému, že to není nic divného...
...Když si na ni kdykoli vzpomenu a pořád ta bezmocnost bolí úplně stejně jako tehdy...
A tak jsem se letos nechala zapsat do registru kostní dřeně, protože sice nedokážu zachránit celý svět, ale pokud by to znamenalo, že by aspoň jedna malá holčička mohla být se svou babičkou, nebo kýmkoliv, koho miluje, o pár měsíců déle, stojí to za to...
Jsou věci, které nepřebolí nikdy...
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář! :-)