škrtnutá sirka, co nejde uhasit

"Zařekla jsem se, že ti psát nebudu."

"Neslibuj si věci, které nemůžeš splnit."

"Udělal bys mi radost, ale nebudu tě prosit."

"Vždyť víš, že to na mě ani nefunguje a bylo by to zbytečný. Ale možná ti tu radost udělám. Uvidíme."

Roztříštěný. Na tísíce kousků.

Náladový. Každý den jiný.

Brečet, prosit, hypnotizovat jméno.

Marně.

Zapomenout, vzdát to.

A napíše sám.

"Jedu tam."

"Já taky. Vyhrála jsem lístky."

"Hezky :) Já budu mít permanentku."

Oba.

Na konci prázdnin na stejném místě.

Přitom každý úplně jinde.

Tři dny.

Tolik bych si přála...

"Vaše přání je mým rozkazem, slečno."

Kéž by...