chtěla, strašně ho chtěla...

"Děkuji, že jsem někoho tak chytrého a skvělého jako jsi ty mohla poznat."

"Taky jsem rád, že jsem tě poznal, jsi fajn človíček :)"

"Bude se mi po tobě hrozně stýskat."

"Na koho teď budu drzej? A co tam bez tebe bude dělat P.?"

"Kdybych chtěla, aby se tam do mě někdo zamiloval, tak to bohužel nebude on. Děkuji ti za vše, Jessi.."

"Měj se pěkně. Rozmysli si to."

"Měj se nádherně. Pa."

Je to ironické.

Poslední měsíc jsme si už skoro nepsali.

A bylo to v pohodě.

Ale jakmile se člověk loučí takhle relativně definitivně, je to jiné.

Stýská se mi po něm už teď.

I když vím, že mu ještě za pár dnů napíšu k svátku...

Ale je to divné.

Když od začátku tvrdil, jak si nikdy nebudeme psát jinde než ve hře.

Protože realita a hra se musí striktně oddělovat.

A nakonec skončíme na e-mailu.

Kde to není Jess, ale má tam své opravdové jméno.

A tak se prostě jen koukám na tu jeho fotku...

:-)

...