Být tebou..

Být tebou, tak držím hubu.

To je asi tak jediné, co bych ti na závěr chtěla říct.

Chováš se neférově.

Nikdy jsem tě neviděla s mopem v ruce.

U vás v paneláku jsem musela uklízet já.

A samozřejmě, že jsem k tomu měla kecy, protože mi nepřijde normální, aby návštěva uklízela.

Ale vytřela jsem.

Tvoje jediné uklízení u mně bylo stylem - smetu drobky z postele na zem. A vysaj si to sama.

Ty jsi mi nikdy neuvařil.

Ani párek.

A vyčítáš mi, že já tobě jen těstoviny.

Tak je mám sakra ráda, a co jako.

Nikdy jsi nezapnul pračku.

Nikdy jsi sám od sebe nepověsil prádlo.

Jednou v životě jsi přede mnou odtáhl postel, abys mohl uklízet a za tou postelí byla několika centimetrová vrstva prachu.

Prádlo ti maminka skládá až do skříně.

Říkat o mně, že jsem špatná hospodyňka, že jsi mě nikdy neviděl uklízet, je ubohé.

Protože ačkoli jsi mě uklízet nikdy možná neviděl, je to tím, že si tu práci umím nastavit tak, abych na tebe měla čas.

Protože mě vytáčí, když ti dělám dort, ty stojíš s rukama v bok a koukáš.

Místo aby ses nabídl, že pomůžeš.

Než jsi mi našel ruční mixér, udělala jsem to těsto ručně...

Nikdy za tu dobu, co jsi sem jezdil, jsi nemohl říct ani půl slova o tom, že tu není uklizeno.

Protože máme krásný dům.

Protože jsem rok za příspěvek na péči ten dům krásně rekonstruovala.

Za minimální náklady, protože ten příspěvek není ani půlka minimální mzdy.

Tohle já beru jako výsledek dobré hospodyňky.

To, že sem všichni přijdou a říkají: "Wow, to je nádherné!!! To muselo stát peněz!!"

A přitom to stálo pár kaček.

Tohle beru jako důkaz toho, že jsem skvělá hospodyňka.

Ne to, že někdo v hnusném bytě třikrát týdně meje vanu, ale stejně má za pračkou takovou vrstvu prachu, že by se z toho jeden zeblil...

Kdybys uměl opravit auto, přibít poličku, postavit dům, neřekla bych ani půl slova.

Tiše bych mlčela a šla bych se postavit k plotně.

Tak jak ty by sis přál.

Ale ty neumíš ani nic z tohohle.

A říkat, že jsi čekal, že tě uklízet naučí přítelkyně?

Wow.

Normální děti doma pomáhaj uklízet od kolika?

Od deseti let?

Protože holka, která se v osmnácti stěhovala z domu a dokázala se sama uživit a žít JE dobrá žena.

Ať se ti to líbí, nebo ne.

Ale kluk, který v šestadvaceti pořád bydlí u maminky a nehodlá na tom nic měnit, je jen ubohý sráč.

Ať se ti to líbí, nebo ne.

Být tebou, tak prostě opravdu držím jazyk za zuby...

Protože jinak bych se, být tebou, musela jít zahrabat tou ostudou hluboko pod zem...