kde je to štěstí?

Vždycky jsem byla introvertka.

Ta, která poslouchala, když se ostatní bavili.

Ta, co z jejich řečí měla záchvaty smíchu.

Co kvůli nim plakala.

Držela je nad vodou.

Ale o sobě skoro nemluvila.

Ani jedna kamarádka o mně neví, s kým to bylo poprvé. :)

Prostě jsem tuhle potřebu kecání vždycky kompenzovala blogem.

Asi proto jsem vystudovala to, co jsem vystudovala.

A štěstí jsem měla pravděpodobně už v tom, že jsem se narodila přesně takováhle.

Protože když je Víla nešťastná...

Když pláče a bouchá pěstičkama do zdi ve tři ráno...

Když háže mobilem a řve do monitoru, ať už táhne do hajzlu, že ho nenávidí...

Přece dokázala najít to pravé štěstí a vážit si ho.

Vrátilo se mi to, jak jsem vždycky všem trpělivě naslouchala.

Protože pravé štěstí je pak přesně v takových chvílích slyšet věty jako:

"Nehulím, bude tě bolet hlava." (Tohle mě v tu chvíli rozesmálo suverénně nejvíc. Miluji automatické opravy na mobilu.:))

"Bobku, proč jsi mi to neřekla dřív, že to je tak špatné? Vezmi si volno, jedeme na koncert."

"Přijeď. Zařídím, aby manžel vzal syna na výlet a uděláme si dámskou jízdu. Nákupy, kino, pivo... Už máš jízdenku?"

"Ako ti možem pomoct, láska moja?" "Buď starší a miluj mě." "Vek je len číslo a milovat ťa budem. :-*"

Štěstí je, že jim nejsem ukradená.

Že se zajímají.

I když se na všech komunikačních kanálech dělám neviditelnou, stejně mi píšou a volají tak dlouho, než mě přestane bavit je ignorovat.

Protože ví, že když si řeknu o pomoc, což jsem takhle zoufale neudělala už devět let, asi je to vážné.

Štěstí je mít různé přátele.

Ženy, muže, holky, kluky, jejichž věk nezačíná stejným číslem. Ať už je to jedničkou, dvojkou, trojkou nebo čtyřkou, jsem za ně ráda úplně stejně, protože mi dokážou dát svůj vhled do problémů.

A já si z toho dokážu vzít to nejlepší.

Štěstí je, že si můžu sbalit spodní prádlo, kartáček, moravské víno, a jet do Prahy...

Štěstí je, že můžu přespat... Aspoň jednu noc.

Pro začátek.

A pak věřit, že se ozve někdo další a já si výlet budu moct prodloužit...

Štěstí je mít kolem sebe opravdové přátele.

A tak tady z blogu na chvíli mizím.

Potřebuji si nějak srovnat myšlenky.

Co jsem dostudovala, nemám žádný životní cíl.

Je na čase to změnit a najít, za čím chci směřovat...

I když mám to štěstí v lidech kolem sebe, potřebuji víc.

Potřebuji zase najít to opravdové životní štěstí ve své duši...