Jsi moje SuperStar


Když mi bylo jedenáct, okouzlil mě svou skladbou Vltava. Uhranul mě svým pohledem. Ty oči. To rozseknuté obočí. Mírně pohrdavý úsměv. A hlas. Ten hlas. Bože můj. Dokázala bych ho poslouchat hodiny v kuse.

Naučila jsem se díky němu spoustu věcí.

V prvé řadě především milovat hudbu a najít si písničku na každou náladu a událost.

Naučil mě milovat český jazyk. Slovíčkaření a všelijaké hrátky s písmenky.

Donutil mě doslova zbožňovat historii. Vyšehrad. Dějiny. Jen díky němu můžu machrovat u AZ kvízu, že vím o boji u Teutoburského lesa víc než většina ostatních.

Pouze díky němu jsem se dostala k rally. A pouze díky němu jsem si užívala rozvážení ranních novin, které by bylo jinak neúnosné, kdybych jako spolujezdec nemohla ve čtyři ráno do řízení vyřvávat slova jako: "Horizont, full, středem, skočí!" Protože neznám víc sexy zvuk než motor "wéercéčka".

Poznala jsem díky němu Karla Kryla, kterého jsem si oblíbila. Upřímně nemůžu vědět, jestli by Kryl souhlasil či nesouhlasil s tím, kdo jeho písně přezpívával, ale vlastně je mi to úplně jedno. Pro mě je to bez diskuze věc, za kterou bych mu poděkovala, protože do té doby jsem jméno Karla Kryla nikde neslyšela. Trochu chyba školství, uznávám...

Co však vnímám jako nejdůležitější je to, že jsem se díky tomuto panu čaroději naučila za posledních pár let neskutečně mnoho věcí, díky nimž žiju nejlépe, jak umím… Naučil mě nebát se. Snít si obrovské sny. Neohlížet se na to, co by řekli ostatní, jak moc by jim to připadalo bláznivé, ale jít si za svým cílem. Naučil mě, z čeho všeho se dá radovat a jak si užívat maličkosti. Jak se zbavit špatných myšlenek během lusknutí prstů. Jak mít sílu. Hysterickou agresivní potvoru, která vzteky dokázala pěstí rozbít zeď, naučil, jak se během několika nádechů uklidnit.

Naučil mě vnímat energii, stromy, duše a víly.

Jenom díky němu šla ke státnicím princezna na podpatcích povzbuzená hakou a neustále si opakujícími slovy: "Vstávej a jdi dál, máš na to, ty jsi král!" A dala to.




***


Touha je zázrak, kámo, zázrak. Vždycky jsem měla mírně sebevražedné sklony. A tak si jdu dál snít svůj největší sen. Že se s tebou jednou svezu v rally autě.

Jsi moje superstar! Pane Danieli… Pane Čaroději.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu