Nesem vám noviny...

Vždycky jsem se smála tomu vtipu...

Udýchaný mladý pošťák přijde s důchodem k dědkovi a říká: "Dědku! Už mě nebaví chodit každý měsíc za vámi na hory na samotu 18 km od vesnice." Dědek na to: "Moc mě neser! Nebo si objednám denní tisk!"

A pak jsem se smát přestala, protože jsem začala nosit noviny v podhůří Beskyd...

---

Během toho měsíce jsem zjistila, že to totiž vůbec vtip není. Máme tady část obce, kde je dům za domem. Konkrétně 40 domů na obou stranách. Z nich odebírají noviny přesně tři rodiny... Jenom. Dalších devadesát novin berou lidi, kteří se poznají jednoduše. Bydlí úplně na konci.

A to vážně. Průměrný člověk, který si nechává donést noviny bydlí na konci polní cesty, na které není veřejné osvětlení, která je úzká a plná zatáček, vede mezi plotem a srázem, a na jejímž konci se není kde autem otočit. A má psa. Vlčáka. Puštěného navolno. Mám panickou hrůzu ze psů (Baruschka potvrdí), proto až někdy ve čtyři ráno (ano, v tolik roznáším) uslyšíte do tmy štěkot a dětským* hláskem slova: "Drž hubu ty svině prašivá, nezajímáš mě!" Jsem to já... Kupodivu to na ty čokly zabírá.

*dětským protože u nás minulý týden zvonila paní z vodáren a její první slova byla: "Ahoj, máš doma někoho dospělého?" Kladeňáček schovaný za mnou dostal záchvat smíchu. No tak prostě doma chodím v pyžamu s jednorožcem, i když je mi pětadvacet, ale no a co...

Podle typu schránek jsem už taky schopna rozlišit různé povahové rysy jejich majitelů. Řeknu to narovinu. Pokud máte schránku z jakéhokoli kovu, běžte si dát facku rovnou. :)

1) Plastové schránky. Typicky velké hnědé krabice. Jsou sice levné, ale praktické. Miluji vás, pokud máte tento typ.

2) Roury. Na noviny boží. Miluji vás taky. Pokud si však neobjednáváte Frontu, Deník, Blesk a časopis Téma zároveň. To se mi pak do té díry rve pak vážně božsky.

3) Kovové. Nesnáším vás. Včera jsem dostala přesně 25 ran elektrickým proudem. Ruka mi brněla až do večera. Stejně vám to zrezne a bude to hnusné... Fakt, běžte si koupit tu plastovou. Prosím. A nebo se nedivte, až před schránkou najdete ležet mrtvou ženskou s novinami v ruce. Nevím jak moc mám silné srdce, ale tolik ran bylo už příliš. Dneska jsem jezdila s dřevěnou vařečkou a otevírala si schránky pomocí téhle nevodivé pomůcky. Pokud někdo z těch lidí, co mají na schránce kameru zrovna sledoval, co dělám, myslím, že se musel bavit fakt hodně. Ale vážně, kovové schránky jsou o zdraví. Myslete na své listonoše. Prosím.

4) Ozdobné. Stojí většinou okolo 1500 Kč. Vleze se tam prd. Člověk musí hodinu přemýšlet, kde je nějaké díra, do které se to dá strčit, pak noviny složit napětkrát do malého čtverečku, až pak se tam totiž vlezou. Ale hlavně, že máte nádhernou schránečku, hm? Nasrat. Běžte ji hned prodat, kupte si ten hnědý plastový hnus za dvě stovky a za těch 1300 co vám zbyde si kupte něco lepšího. Určitě vymyslíte co.

5) Díra ve dveřích nebo v plotě. Je většinou kovová. Takže opět schytávám rány. Ale hlavně mají děsně malé otvory! Noviny s přílohou? Musím házet nadvakrát. Ale pak mě baví to mohutné *plesk* co se rozezní do ticha, když noviny dopadnou na druhé straně. :)) Ale jestli jednou někdo ty dveře otevře, zatímco tam budu cpát noviny, tak mě trefí šlak. To je jasné.

6) Žádné schránky. Nejlepší skupina lidí. Jednomu týpkovi házím noviny do nákupního košíku, který mají přidělaný na plotě. V dešti a větru vážně ideální řešení. Druhému člověku dávám noviny za stěrač. Třetímu noviny odkládám na popelnici. Jestli si je čte, nebo mu je odváží popeláři nevím. Ale je to jediné místo, které jsem po tmě našla. Pak to taky můžu házet na zem že...

Zvlášť bych tady pak ještě chtěla vyzdvihnout majitele schránek, kteří si do nich naserou domovní zvonek. Jste boží. Pokud se mi stane, že vám ten TV program z Deníku zmáčkne zvonek a v pět ráno vás probudím, je to jenom váš problém, který mě vůbec nezajímá. Vůbec!

Pak mám ještě připomínku na všechny ty lidi, kteří už takhle brzy ráno svítí. Sakra lidi, spěte! Já bych spala celý den, kdybych mohla. Tak běžte spát za mně! Hlavně jste hodně nenápadní, když k vám přijedu, najednou se zhasne, zvedne se žaluzie a vy na mě nenápadně koukáte. Ty vole, objednali jste si noviny, tak vám je vezu. Co jako čekáte.

Jo a pokud nemáte schránku popsanou číslem, nebo to číslo nejde vidět ani na domě, tak se nedivte, že vaše noviny mají sousedi. Mapy.cz bohužel nejsou sto procentně spolehlivé. Jo a pak se taky prosím při objednávání předplatného ujistěte, že zadáváte vaši adresu. 121 opravdu není 112.

A i když je tenhle celý článek psán s nadsázkou a já tu práci dělám ráda, musím vyzdvihnout jednu věc, která mi ráno dělá vážně radost a to bez jakékoli ironie.

Nikdy jindy bych totiž nemohla vidět v plné kráse tu naši přírodu. Všechny ty srny ležící na polích, laně, které se pasou na loukách, zajíce zmateně kličkující po asfaltu. Tohle jsou věci, které mě hrozně baví. A díky nim se každou noc donutím vstát z postele. Protože čekám, u kterého stromu bude zase jaké zvířátko a jestli kohout bude vstávat, když budu na té devatenáctce nebo ještě bude mít půlnoc. Protože tohle je to, co k těm našim horám patří. A všechna ta zvířata prostě miluji.