Bác

Když jste rok doma s někým, kdo má Parkinsona, jdou z kopce prudce nejen jeho, ale především vaše kognitivní funkce.

Paměť nemám už žádnou, začnu mluvit větu a než ji dořeknu, tak nevím, proč ji říkám.
Inteligence... Hahaha. Jsem ráda, když dokážu spočítat, že v případě, že mi rodička dluží litr a já ji chci dát dálniční známku, musím doplatit... Tak a stejně jsem to počítala nějak blbě, když jsem to vydělila čtyřma a vyšlo mi 325 a najednou mi vychází 375...
Vyjadřovací schopnosti. Nulové.
Rychlost mých reakcí už je skoro jako u pověstného axolotla zde.
A v orientaci místem a časem jsem ráda, že si vzpomenu, že teď někdy mají být Vánoce.
Denní činnosti mě taky moc nerozvíjí. Pustit slepice, zatopit, nachystat prášky, nakrmit slepice, přiložit, dát mu další prášky a polévku, posbírat vajíčka, přiložit, ohřát druhý chod, přiložit, zavřít slepice, nachystat večeři a poslední dávku prášků. Magistra ty vole.

A tak u nás probíhají už pouze následující rozhovory.
On: "Jak se jmenuje ten trenér Slavie, co o něm dneska mluvili v rádiu? Nemůžu si vzpomenout."
Já: "Ten, co teď umřel?"
On: "Ne."
Já: "Hokej?"
On: "Fotbal."
Já: "Chlupatý. Plešatý nebo něco takového." (volání do kuchyně: "Ty nevíš?" Z kuchyně: "A není to Splašený?")
On: "Už vím! Šilhavý to je!."

(Což mi teda připomnělo "hádku" na některý Vánoční svátek před pár lety, kdy jsme se nemohli shodnout, jestli to, čím se hraje na housle se jmenuje smyčec nebo šmytec. Takhle to zní banálně, ale věřte tomu, že když si obě slova řeknete dvacetkrát nahlas, nebudou vám absolutně dávat smysl, a začnete si stát za tím, že na housle se hraje třeba šmirglem...)

Ještě pár měsíců budu takhle zavřená mezi čtyřmi stěnami a budu na úrovni kamarádčiného syna, který je v úžasném období, kdy na všechno říká jenom Bác. Už teď mám chvíle, kdy můj mozek prostě na víc nemá.
A tak...

Bác.
Bác bác bác.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Čtyři