Save me...

Zase ty stavy totální beznaděje.

Polštáře mokré od tajných slz.

Sny odplouvající daleko do hlubin oceánu.

Věty, které me bolí.

Těžce potlačovaná chuť jít si podrezat žíly.

Jsem zbytečná.

Kdybych neexistovala, asi by si ani nikdo nevšiml.

Neodbytna touha utéct.

Zase se jako kdysi na pár dní schovat k někomu kdo se nebude vyptávat, nechá mě spát, brečet, pít pivo a zabaví mi mobil.

Vysrat se na celý svět, když celý svět sere na mě.

Kéž by.

Utéct klidně můžu.

Jenom nemám kam.

Už nejsi v puberte, aby tě zachraňovali kamarádi, Vílo.

Ted uz jsou všechny ty sračky jenom na tvé hlavě...

_{Proc je mé nejoblíbenější místo Vyšehrad?}

_{Protože si vzdycky představuji, že skočím...}