... Ty snad tušíš oč tu běží...

Tyranka.

Duševní masochistka.

Prostě pořád stejně blbá.

Na pět let si tu drogu zakázat.

Založit si nový blog, smazat z facebooku a zakázat.

Nesmět myslet, snít, bavit se o tom.

A pak...

Jediná zmínka a droga je zpátky.

Jojo efekt.

Anonymní prohlížeče na YouTube.

Slyšet ten hlas...

Založit si instagram.

Bez reálných přátel.

Sledovat ho.

Web, na kterém neexistují lajky.

Aplikace, která rozdává rovnou srdíčka.

Sem tam mu tam nějaké plácnout.

Na fotkách, kde nemá obličej.

Prsty, ruce, nohy.

Pohled do očí pořád nezvládá.

I když je to jen fotka.

A pak čekat.

Nikdy se neozve, takový on není.

Kdyby byl, nebyl by tak návykový.

Sem tam to srdíčko oplatí.

Dávají si tak vědět, že pořád žijí.

A ona při tom z facebooku maže všechny ty osm let staré komentáře, ve kterých sliboval, že jí nikdy neopustí.

Že zrovna jejich kamarádství zůstane navěky.

Že přežije tu vzdálenost.

"Vždycky jsem tě měla ráda..."

"Kdybych mohl vrátit čas, hodně věcí bych změnil..."

Některé knihy mívají otevřený konec.

A to i přesto, že nikdy žádné pokračování nebude.